Kdy jsme se naposledy smáli

» autor: Jan Bartek
Už si nedovedu vzpomenout
Kdy jsme se naposledy smáli
Kdy ráno vstávalo s námi
S nezastlanými peřinami

Měli jsme jen sami sebe
Na nikoho a na nic se necítili sami
Budoucnost měla uzamčené brány
A my si existovali jen teď a tady

Život je krásný
Má milá Marie
Jen zadarmo ví se že
Ani ten pes neštěkne

Ty máš vrásku na čele
A já v místě, kde je ret
Zkušenost z minulosti pobízí v před
Vše nemusí být vůbec, natož hned

Nemohu si už vzpomenout
Jako výpadek v mysli mé hlavy
Proto píšu do prázdných míst
Ano, sem mezi tyto naše řádky

Že si tě chci přitisknout
A přiblížit se k tobě zpátky
Kdy žízeň nebo hlad
Nám nečinily žádné vrásky

Život je krásný
Má milá Marie
Jen zadarmo ví se že
Ani ten pes neštěkne

Ty máš vrásku na čele
A já v místě, kde je ret
Zkušenost z minulosti pobízí v před
Vše nemusí být vůbec, natož hned

Prý přátelství umírá na lež
A láska, ta zas na pravdu
Tak mi jí máme dost v srdci
V  kapsách a snad narvanou i v rukávu
Tipů: 9
» 22.01.24
» komentářů: 6
» čteno: 313(8)
» posláno: 0


» 22.01.2024 - 15:10
Pěkné
» 22.01.2024 - 19:04
Lilith: Děkuji
» 24.01.2024 - 19:31
...Budoucnost měla uzamčené brány
A my si existovali jen teď a tady...

- To jsou (většinou) drahé (neopakovatelné) chvilky... :)
» 29.01.2024 - 19:43
Zeanddrich E.: Někdy se mi zdá, že ty starosti všedních dnů vytvoří rychlou jízdu vlakem a mi netrpělivě čekáme, kdy už budeme v cíli. A přitom ty komíhavé stíny za okny je to, co prodlužuje ten prožitek ze života a ne to „kdy už tam budeme„.
» 12.02.2024 - 00:06
Jan Bartek: Ano, tak to je, Jendo...:)
» 17.02.2024 - 22:08
Zeanddrich E.: :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Ticho | Následující: Život se usmívá

© 2011 - 2025 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku