Vržená kostka

Potkal jsem ji cestou,
odnikud k tomu městu,
co kasino za emblém má.
Nad ránem, ámen, to s mými plány udělá.

Než jsem sehnal sesli,
padají samé šestky,
jí a tomu co tam s ní stál.
Právě, tím pádem, vypadá to na velký flám.

Od radosti křičím,
že nepůjdem s ničím,
zpátky tam, do zapadákova k nám.

Háček, má to mít,
a tak se_koulím,
jsem kostka vržená v dál.

Protože mi řekla,
o tom, že štěstí z pekla,
nepřines´ jsem jí ale já.
Nad ránem, ámen, to s mými plány udělá.

Ne se mnou, s tím chlápkem,
že dojde k branám ráje,
a že s tím nic nenadělám.
Právě, tím pádem, nebude ani žádný flám.

Ze zoufalství křičím,
že nevrátím s ničím,
zpátky se do zapadákova k nám.

Háček, má to mít...

Tudíž jsem tam zůstal,
prožíval dlouhý půst a,
přímo jsem o svou duši hrál.
Právě, tím pádem, stal se ze mě závislák.

Nechci vidět hernu,
to dřív někoho sejmu,
nejspíš toho, co tam s ní stál.
Jak kámen, s ránem, chladná mě cela přivítá.

V kazajce pak křičím,
že rád vrátím s ničím,
zpátky se do zapadákova k nám.

Háček, má to mít…

Tak se koulím...