Víc než upřímná soustrast

Slovo „upřímná“
zploštělé bolestí
níž než 2D,
písmenka, která j“sou“
„strast“í ve všech cévách
na trati
mezi srdcem a duší,
tam… u zlaté brány přijetí…

Odpuštění
v korálkách slz
poslední a první cesty
z hmoty domů, do atomů… a hlouběji,
tam, kde je lidé skrývají do dlaní
a andělé z nich tkají oslavné písně

Tam v duze neznámé hudby,
která rodí tak hřejivé vibrace,
že nejdou popsat žádným libozvučným
slovem
v lidských řádcích vnímání

Tam v průsečíku křížů
posvátné geometrie,
vesmírné mlhoviny a energetických spirál,
tam někde
v časové smyčce nejhlubší nicoty

Tam někde
je bezbřehá úcta
k obyčejné ženské dlani,
která by tak ráda ukrojila krajíc chleba
k další snídani pro svého syna

Tam někde
je energetická stopa duše chlapce,
která navždy rezonuje v srdci matky
pro její ochranu
pro bezpodmínečnou lásku z úrovně drahokamů
pro kolektivní paměť božích okamžiků
v sítnici oka vesmíru