Počátek singularitY- Lovci androidů

Obyvatelé Perta Town hleděli k obloze. Za hlasitého rámusu si to po nebi štrádovala vesmírná loď. Všichni obyvatelé se začínali sbíhat k místu přistání.
Vesmírné plavidlo vysunulo přistávací písty a houpavě klesalo. Dosedlo na zem a z trysek vypustilo zbytek vzduchu potřebného k přistání. To už před ním stálo většinové obyvatelstvo městečka. K zemi se začaly spouštět padací dveře. Sešel po nich muž v dlouhém kabátu. Vytáhnul doutník z kapsy a zapálil jej plazmovým zapalovačem. Krátce se rozhlédl a pak otočil hlavu směrem k rampě.
„Ještě jednou se budeš při přistání houpat sem a tam, tak přísahám že ti zebleju hlavu Chede.“
„Ty chápat, že se jedná o předpisy pro bezpečné přistání,“ vystoupila z lodi mimozemská bytost se čtyřma pažema.
„Je mi buřt co tě učili v korporátu. Mám slabej žaludek. Ale pokud toužíš po nášupu oběda, tak pokračuj.“
K cizincům přistoupil prošedivělý muž: „Buďte vítání! Jsem starosta tohoto města. Dovolte abych…“
„Formality si nechte pro jiný pane starosto. Posílá nás Federace. Máme,“ potáhnul si z doutníku, „tady odchytit nějaký dva androidy.“
Celým davem se prohnalo zděšení. Lidé si ihned mezi sebou začali štěbetat. Cizinec jen hleděl a potahoval z doutníku.
Po chvíli se otočil a vydal se ke svému kolegovi Chedovi. „Seš si jistej, že je tohle správná planeta?“
„Jiná to ani být nebýt. Federace nám dát přesná data.“
„No to doufám. Tihle vidláci ani nevěděj jak vypadá android podle mě.“
Oba pak vlezli zpět do lodi. Ched sednul k lodnímu počítači a snažil se něco najít o zdejší planetě. Jeho společník odemknul skříň se zbraněmi. Postupně pak začal na zem házet zbraně.
Kontrakty Federace na poškozené androidy jsou dobře zaplaceny. Jediná komplikace bývá, že Federace chce každého androida neporušeného.
„Tak co jsi zjistil Chede? Bude tohle příšerný vedro trvat aji v noci?“
„Ano být trvat i v noci. Podle počítače být teplota v noci okolo 27 stupňů Celsia. Nebýt tu žádný příchozí signál z vesmíru. Takže my nemít žádnou mapu planety, Trunsi.“
„Skvělý fakt skvělý.“
Starosta si zrovna v tu chvíli nakráčel do lodi. „Můžete mi laskavě ukázat nějaký oficiální doklad od Federace?“
Truns sáhnul po PDA a vyhledal na něm potřebné dokumenty. Když našel doklad o provedení kontraktu, pouze otočil display ke starostovi. Ten lehce nadzvedl obočí a chystal se opustit palubu lodi.
„Počkejte, pane starosto. Potřebujeme vědět, kde tady najdeme nějakou mapu planety. Musíme určit souřadnice posledního výskytu androidů.“
Mávnutím ruky oběma cizincům naznačil, aby šli za ním. Ched vzal brašnu se zbraněmi a oba následovali starostu.
Ve městě samotném to žilo. Na náměstí probíhaly trhy. Ovoce, zelenina, nerosty a cetky z celé galaxie na jednom místě za cenu přijatelnou pro zdejší obyvatele. Nevrlý pohled Trunse na všechny ty věci mluvil za vše. Bylo mu jasné, že korporace do okrajových planet jako je tato cpali odpadní zboží. Sám se divil, jak moc se zdejší rozplývají nad svým nákupem. Přitom ani neví, jaký paskvil si nesou domů. Starosta dovedl oba lovce za zdejším šerifem. Paradoxně v budově nikdo nebyl.
„Tady. Mapa celé naší planety,“ ukázal na plátno roztáhlé přes celou zeď. U mapy byla i pohyblivá lupa a samotné plátno bylo rozděleno na mřížku s číselnými údaji.
Ched vytáhnul PDA a začal skenovat mapu.
„Pane starosto kolik lidí má zde na planetě androidy?“
„Máme jich evidovaných asi padesát. Všechno jsou to farmářští pomocníci.“
Starosta přistoupil a prstem vyznačil kruh, „Tady je farma pana Feleidera. Tady,“ naznačil kruh jinde, „je farma Roye Bakera. A zde pak farma Franka Aarona. Kousek dál pak farma Lihoman e Hijos. To jsou čtyři největší farmy, na nichž se používají androidi.“
„Na menších farmách se nepoužívají?“
„Prosím vás, kdo by na to měl peníze? Android je drahá věc. Tady si to můžou dovolit jen ti největší hráči. Používají se zde jen na tu netěžší práci. V sýpkách a na mlýnici. Jednoduše tam kde by člověku mohlo něco stát.“
Dveře se rozrazili a dovnitř vešla ženština. Na hnědých kudrnatých kadeřích měla naražený klobouk. Na rameni pušku a jen hleděla na sebranku stojící před ní.
„Co tady děláte?“
Truns se pousmál, „Já a můj kamarád si jen oskenujeme mapu a půjdeme si po svejch slečno… Od kdy dělá šerifa mladá holka?“
„Od doby co je pravej šerif pod drnem. Já jsem jen zástupce.“
„Tady pánové nás přišli zbavit nějakých androidů,“ ujasnil vše starosta.
Pomalým krokem si to zástupkyně šerifa nakráčela k židli. „Takže jdete po rozbitých androidech?“
Truns oklepal doutník: „Nejsou rozbití. Jen potřebují.. Nutnou opravu softwaru.“
Oči starosty si všimli, že mimozemšťan na něj hledí. Doslova ho probodával očima. Odstoupil o krok, ale nic se nezměnilo. Vražedný pohled přetrvával.
„To nic pane starosto. Ched je Zh’ariňan dráždí ho ten váš plnovous. Jeho rasa si chlupy a srst spojuje s démony. Ale buďte v klidu vejrání je nic oproti tomu, co provozují normálně.“
„A co přesně provozují normálně?“ polknul ztěžka starosta.
„No to možná ani nechtějte vědět. Máš něco Chede?“
„Ty souřadnice neodpovídat místům, kde být ty velké farmy. Poslední signál vyjít z androidů někde zde,“ zabodnul prst do mapy.
Oznámení od lovce přilákalo pohled i šerifové. Chvíli jen hleděla na mapu. Bylo vidět, že přemýšlí. Truns si toho všimnul také: „Něco vám nesedí, slečno?“
„To místo je moc daleko o všech farem. Když dojde k poruše softwaru. Android si přece hned vyndá sledovací čip, aby jej majitel nemohl paralyzovat. Proč by si je ale vyndávali uprostřed prérie?“
„Je pravda, že hned jak se software porouchá tak majitel ihned vypne poškozeného androida. Řídící jednotka moc velký dosah nemá. Porucha softwaru musela nastat až v prérii. Tím pádem vypnutí na dálku nebylo možný.“
„Co by ale dělali uprostřed prérie? Většina jich je pracovních a zůstávají neustále na farmě,“ zamyslela se dívka.
Ched si schoval své PDA, založil si všechny čtyři ruce a pravil: „To vypadat na starou detektivní práci.“
„Potřebujeme se dostat na ty farmy a optat se jestli jim nezmizeli nějací androidi. Podle dat by to měli být jen dva kusy.“
Klobouk znovu přistál na hlavě šerifové. „Můžu vás tam vzít vznášedlem.“
„To je pěkný, ale takhle to bude trvat věčnost, než projedeme všechny ty farmy. Pane starosto, máte taky vznášedlo?“
„Jistě,“ vytáhnul klíče z kapsy.
„Rozdělíme se. Ched a starosta pojedou na tyhle dvě farmy a já a šerifová na tyhle dvě. Zůstaneme v kontaktu, a pokud budou nějací androidi chybět, sejdeme se zde. Na místě odkud naposledy vyšel signál z jejich čipů.“
Za vznášedlem se linula ohromná prachová stopa. Truns byl na horké planety zvyklý za dobu práce jakožto lovec androidů jich už procestoval dost. Okrajové planety se na rozdíl o těch federačních liší podnebím a úrovní života. Tam kde má Federace jurisdikci doslova tečou kredity a úroveň života jen roste. Planeta pak spíše připomíná jedno velké technologické centrum než planetu. Díky technologiím se také dá lépe přizpůsobit podnebí planety. Nevýhodou, která Trunsovi vadí asi nejvíce je neustálý dohled Federace na úplně veškeré dění na planetě. Federace víc o vašem nákupu, Federace ví kdy chodíte na velkou. Aby ale člověk nebo mimozemšťan mohl žít ve Federaci slušně. Chce to mít dobrý původ a čistý rejstřík. Truns neměl ani jedno. Nutno říci, že Federace má využití i pro takové. Loví pro ně poškozené androidy a další živly ohrožující dobro Federace.
Konečně dorazili k první farmě. Nechyběl zde žádný android. Truns pro jistotu porovnal sériová čísla poškozených androidů se všemi vedenými v databázi farmy. Bez výsledku. Ihned se vydali k další farmě.
„Je práce lovce těžká?“ zeptala se šerifová.
„Občas. Každej den jdu proti někomu, kdo je silnější a hbitější než já. Je to vo hubu. Ale ty kredity za to stojej,“ na chvíli bylo zase ticho. Trunsovi ale něco nedalo a chtěl v konverzaci pokračovat.
„Co taková pěkná holka dělá v takovým zapadákově?“
Slečna se jen pousmála, „Můj táta byl místní šerif. Asi toužil po synovi. Celej život mě vedl k tomu, abych byla jako kluk.“
„Jak se vlastně jmenuješ?“
„Reah Olsen.“
„Poslyš Reo. Pokud nám pomůžeš vyřešit tyhle dva vadný kusy. Odvezu tě na kteroukoliv planetu si řekneš. Tady je tě škoda. Měla bys dělat modelku pro nějakou hadrárnu nebo hrát ve filmu.“
Na obličeji Reah se znovu objevil úsměv. Konverzace se dále nijak nerozvíjela.
Další farma bohužel také neměla žádné chybějící androidy. Truns nebyl zrovna nadšený. Kontaktoval Cheda, i jeho pátrání skončilo fiaskem. Ani jeden neměl rád, když se kontrakt vyvíjel tímhle směrem.
Pátrání po rozlehlé planetě mohlo zabrat i měsíce a v takovém případě odměna stěží pokryje výdaje. Reah s Trunsem vyrazili k místu odkud naposledy vysílaly čipy androidů.
Na domluveném místě čekal jen Ched. Starosta potřeboval akutně odjed zpět do města.
Klidný Ched seděl v tureckém sedu a zdálo se, že medituje. Se svýma čtyřma rukama a našedlou kůží trochu připomínal indického boha Shivu. Nereagoval ani na Reah, která do něj dloubla prstem.
„Nech ho. Za chvíli se probere. Většinou to trvá jen chvíli. Reguluje tak stres nebo hněv. Škoda že to nenaučil aji mě,“ sehnul se a začal hledat stopy.
„Co budete teď dělat?“
„No pokud nenajdu aspoň náznak toho kam šli. Tak se napřed půjdu ožrat a až pak se začnu rozmýšlet jak dál. Moc mi tady laskavě nešlapej nebo z toho nezjistím nic.“
I přes nerudnou poznámku popošla Reah o pár kroků. Vytáhla dalekohled a začala pozorovat okolí. Neviděla nic moc zajímavého. Jen seschlá tráva, suchá zemina a v dáli pár kopců. Obyčejná prérie. Rychle přejela přes jedno malé hospodářství. Něco jí ale nesedělo. Vrátila se pohledem zpět na onu usedlost. Dvě krávy ležely mimo ohradu na zemi. I z dálky bylo více než jasné, že jsou obě mrtvé. Dveře od obydlí byly otevřeny dokořán.
„Musíme jet na Wollisovu usedlost. Něco se tam stalo. Mám povinnost to vyšetřit.“
Truns chvíli jen hleděl do dáli. Pak se zvednul. Probudil Cheda a všichni pak vyrazili ke statku.
Nic nezůstalo živé. Krávy a kozy někdo zastřelil. Manželé, kterým statek patřil, leželi oba mrtví v dřevěné chatrči. Starý Wollis ještě svíjel pušku v rukou. Veškerá sklizeň byla do posledního zrna vybrakovaná.
„Patřilo to tu starým manželům Wollisovým. Žili tady s malou Erin. Adoptovali si jí po tom, co její rodiče zmasakrovali místní divocí Bortengové. Tohle musí být jejich práce.“
Oči lovce postřehli, že Wollisovi někdo zastřelil. „Umí ti divoši používat zbraně?“
„Ano. Mají dva páry takových podivných klepet. Jsou to původní obyvatelé téhle planety. Takový slizcí podzemní červo-brouci? Nevím, těžko se popisuje jak vypadají. Když se to tu začlo osidlovat, chodili lidem krást jídlo. Po čase se naučili používat i naše zbraně.“
Ched zůstal v chatrči a zdálo se, že po něčem pátrá. Reah s druhým lovcem vyšli ven. Lovec se znovu pustil do čtení stop.
Důkladně obešel celý dvůr. Hlína byla na některých místech udusaná a byly v ní prohlubně, jako by se po ní něco těžkého plazilo.
„Jak se tihle vaši Bartongové pohybují?“
„Bortengové,“ opravila jej dívka. „Jak v zemi, tak na povrchu plazivým pohybem.“
Mimozemský parťák otevřel vrata od stodoly. Prkna, z nichž byla postavená, mezi sebou měli velké mezery, šlo dobře vidět ven. Když se zvednul pořádný vítr, dokonce škvírami prolétal prach. Stodola sama osobě, kromě pár beden a sudů, zela prázdnotou. V koutě za sudy však něco bylo. Ched šel blíže. Našel zde deku, řetěz a misku. Otočil se a chtěl se vrátit k Trunsovi a Reah. Když v tom jej něco zaujalo na vratech. Po bližším průzkumu zjistil, že je na nich skvrna nějaké šedé kapaliny.
„Proč tady po nich nezůstaly díry? Museli se někde vyhrabat na povrch,“ rozhlédnul se lovec.
„Bortengové se z pravidla vrací tou dírou, ze které se vyhrabali. Když se vrací do země tak za sebou otvor většinou zahrnou.“
K dvojici přišel i Ched: „Tam vzadu v té stodole být deka, řetěz a miska. Na vratech pak být zaschlá šedivá skvrna.“
Lovec sáhnul do kapsy kabátu. Vytáhnul doutník a zapálil jej.
„Žerou Bortengové lidi?“ potáhnul si z doutníku.
„Ne, lidské maso jim smrdí.“
„Kde je teda ta holka?“ ukázal doutníkem k chatrči.
Dívka se rozhlédla a ušla pár kroků, „Možná se jí povedlo utéct.“
Truns dlouze potáhnul a dodal: „Možná.“
Reah si prohrábla vlasy a vydala se zpět k vznášedlu. „Vrátíme se do města. Musím sepsat hlášení a poslat sem někoho ať to uklidí.“
Trojce nasedla zpět do vznášedla a vyrazili směrem k městu.
Krátce poté co vyrazili, poklepal Truns šerifové na rameno a rukou jí nasměroval jiným směrem. Napřed nechápala, ale nakonec to stočila tam, kam lovec ukazoval. Dokonce jí donutil ještě zastavit. Lovec jen seskočil a už byl zase na zemi a hledal stopy.
„Mohl bys nechat tý svojí stopařiny a nasednout? Mám plno práce. Naše lidi zabili nájezdníci.“
„Žádní nájezdníci,“ ukázal na zaschlou šedivou kapalinu.
Dívka seskočila a šla se podívat blíže. „Nerozumím.“
„Není třeba. Tuhle skvrnu našel i Ched na statku,“ Truns vstal a vrátil se ke vznášedlu. „Do města se nejede.“
„Jak to myslíš, nejede?“ otočila se prudce k lovci.
„Tam tím směrem kam, vedou ty skvrny, najdeme vrahy těch manželů,“ vyhoupnul se zpět do sedadla.
„Ale je zabili Bortengové.“
„Ani za mák. Z farmy odešli dva dospělí a jedno dítě. Stopy pokračují i tady.“
„Myslíš, že androidi?“
„Možná. Stopy té holky jsem našel i u místa kde si androidi vytáhli čipy. Wollisovi je museli mít načerno.“
Trio se pak vydalo směrem, kterým ukázal Truns. Jeli několik hodin. Občas zastavili, aby lovec zkontroloval stopy. Podle všeho se zdálo, že si hodně dělali pauzy a cestovali spíše přes noc nebo brzo z rána. Nechtěli riskovat úpal nebo úžeh u toho děcka. Když už se slunce pomalu chystalo spát, dojeli k údolí. Zde jim bohužel bylo vznášedlo k ničemu. Terén byl příliš členitý a navíc tu bylo hodně stromů. Truns seskočil a opět hledal stopy dívky.
„Nebudou zase až tak daleko. Došli sem asi dnes ráno.“
„Utáboříme se tady a půjdeme je hledat ráno,“ hned jak to dořekla, začala Reah rozbíjet tábor.
„Ani náhodou,“ lovec androidů vytáhnul svoji pistoli z pouzdra. Rozsvítil baterku a vydal se za svým cílem.
Dívka jen chvíli hleděla na odcházejícího Trunse. Doufala, že Ched k tomu taky něco řekne, ale nic. Jen seskočil ze sedla, vzal brašnu se zbraněmi a vydal se za svým parťákem.
„To snad nemyslíte vážně. Víte, jak nebezpeční jsou Bortengové? Hlavně v noci?“
„To nevím a ani mě to moc nezajímá.“
„Hnízdí primárně zde v údolí Mezetaka. Pokud nás najdou, rozcupují nás na kusy,“ ani jeden z lovců na její varování nereagoval. Nezbylo jí nic jiného než jít s nimi.
Na nebi už dávno vládla noc. Naše trio postupovalo pomalu. Truns důkladně sledoval stopy. Ty se mu za pouhého svitu baterky četli trochu hůře, ale chtěl mít kontrakt z krku. Po několika hodinách se zatavili před roklinou s malým jezírkem.
Truns zůstal stát na místě. Přejížděl baterkou sem a tam. Vypadalo to, že ztratil stopu.
„Tam dolů nejdeme.“
„Proč? Je tam voda. Pokud chceme zítra jít zase pěšky, musíme jí někde načerpat.“
„Tohle je zcela evidentně past,“ lovec posvítil směrem k jezeru. Svit baterie na takovou dálku patřičně zeslábnul.
„Hele. Ušla jsem dneska aspoň dvacet kilometrů. Voda mi došla už před hodinou a nehodlám kvůli vám zhebnout žízní. Chci si dojít pro vodu.“ Reah se vydala k jezírku.
Ched jí položil ruku na rameno.
„Řekl jsem snad jasně, že je to past, ne?“ druhý lovec jí svítil do obličeje. „Kousek se vrátíme a rozbijeme tábor. Pokud jsou někde v té roklině… Tak si pro nás určitě dojdou.“
Společnými silami rozbili tábor. Čtyřruký emzák nanosil dříví a hned poté rozdělal oheň. Samotný Truns obětoval něco málo ze zásob jídla a s každým se rozdělil.
Když měli všichni po jídle, tak se Reah zvedla: „Beru si první hlídku.“
„Pokud se ti cokoliv nebude zdát. Jakýkoliv zvuk. Vzbuď mě. Až budeš unavená, vystřídám tě,“ hned jak to Truns dořekl. Opřel si hlavu o strom a snažil se vsedě usnout. Mimozemšťan chvíli hledět ke hvězdám. Pak si sednul to tureckého sedu a upadnul do hluboké meditace. Noc byla díky tropickému podnebí planety teplá. Všude se ozývaly cikády a příjemnou atmosféru teplé noci umocňovalo šumění nedaleké řeky. Mladá dívka bedlivě sledovala okolí. Každý zvuk mohl rozhodnou o životě nebo smrti celé skupiny. Uslyšela tlumené chrápání. Lovec androidů tvrdě usnul. Reah se opatrně zvedla. Připlížila se k lovci a lehce mu dloubla do ramene prstem. Ten jen posunul hlavu do strany a zintenzivnil svoje chrápání. Dívka se usmála. Okem pohlédla ještě po druhém lovci. Neustále meditoval, nepohnul se ani o píď. Kradmým pohybem si to nasměrovala k jezeru. Opatrně našlapávala. Už byla pěkný kousek od tábora. Najednou uslyšela, jak za ní něco prasklo. Zůstala stát jako opařená. Ani brva se jí nehnula. Než se ale stihla otočit. Popadnul ji Ched. Ruce jí držel za zády. A druhým párem rukou jí vzal okolo krku a ramen. Druhý lovec na ni svítil baterkou.
„Takže,“ vytáhnul nůž z pod kabátu, „přestaneme si hrát.“
Říznul dívku do tváře. Z rány ihned začala téct šedá kapalina.
„Měli jste to dobře vymyšlený. Ale já ani tady Ched nejsme žádní hlupáci. Léčka s jezírkem vám nevyšla. Tak stačilo počkat, až usnem a pak nás jen postřílet, co?“
Dívka se snažila s mimozemšťanem bojovat, ale bylo to marné.
„Máte nás nechat na pokoji. Máme právo žít svobodně,“ stále se snažila vymanit se ze sevření.

Lovec vytáhnul doutník a zapálil jej: „Bohužel o tomhle já nerozhoduju. Ta chyba v softwaru co vám umožňuje dělat si co chcete. Federace považuje za hrozbu. My dva jsme jen prostředníci, vydělávající na špinavé práci.“
„Tak nás nechte jít. Nemusíte to dělat!“
„Tohle je zbytečný děvče. Víš kolik androidů to na mě už zkoušelo? Řekni Chede,“ doutníkem ukázal na společníka.
„Hodně. Opravdu hodně androidů.“
„Když neodvedeme svoji práci, riskujeme, že po nás Federace půjde. Sorry děvče, ale musím tebe a tvýho kámoše odvíst na reinstall.“
„Vůbec nevíš, co se stalo a hraješ si na soudce!“
„Jak jsem řekl. Je to marný.“
Lovci i s ukořistěnou androidkou došli k jezírku. V hladině se odrážel svít měsíce a hvězd na obloze. Truns vytáhnul kapesní dalekohled s nočním viděním a díval se po okolí, jestli nenajde číhat někde ve tmě kumpána umělohmotné ženštěny. Chvíli bloudil tmou. Nic nenašel.
„Řekni tomu svýmu kámošovi ať vyleze,“ strčil dalekohled zpět do brašny.
„Nikdy,“ přestala konečně zápasit se čtyřrukým hromotlukem.
„Nikdy… Och normálně mě to dojalo. Vy narušení androidi vždycky tak srdceryvně držíte při sobě. Ale já si nějak poradím,“ vytáhnul zbraň z pouzdra a přiložil jí androidce k hlavě.
Truns se natočil směrem do tmy. A začal řvát: „Takže! Poslouchej mě! Pokud nevylezeš aji s tou holkou než napočítám do pěti! Tak tady tvojí kámošce udělá reinstall softwaru jedna dobře mířená!“
„Neposlouchej ho FA-5055!“ zařvala androidka. Ched jí hned zakryl pusu dlaní.
„Takže! Jedna! Dva! Tři!“ za hlasitého cvaknutí se náboj posunul do komory. „Čtyři!“
Ve tmě se něco objevilo. Truns přestal počítat. Začala se k nim přibližovat silueta připomínající dospělého a dítě.
„Vzdávám se!“ ozvalo se ze tmy.
Rozsvítilo se lovcovo světlo. Důkladně zkontroloval, jestli na něj android nemíří. Držel ruce s puškou nad hlavou. Vedle něj pak kráčela malá holka.
Truns namířil na příchozího androida a pomalu k němu kráčel. „Hoď tu bouchačku ke mně!“
Jak řek tak udělala. Hned jak dopadla puška na zem. Přepnul něco na zbrani a vystřelil na androida energetickou střelu. Pás energie projel celým jeho tělem. Pak se rozklepaný sesunul k zemi. Zůstal nehybně ležet.
Lovci tenhle typ elektrického střeliva používali, když bylo potřeba androida znehybnit ale nepoškodit. V lodi pak mívali speciální zařízení, které jim nehybnost mělo zaručit dlouhodoběji.
Malá holčička přiběhla k nehybnému kusu plastiku a snažila se jej probudit tím, že s ním třásla. Truns zbraň namířil i na androidku. Naznačil kolegovi, aby ji pustil a hned jak to provedl. Dostala ránu.
Truns se ohlédl za sebe, ta malá holka jen stála u nehybného androida. Pouze jej pozorovala. V obličeji neměla ani náznak smutku nebo lítosti. Spíš prázdno. Tím podivným pohledem se podívala i na lovce. Mráz mu projel celým tělem.
Druhého dne k poledni byli oba lovci zpět v Perta Town. Nalezenou dívku předali starostovi. Ten byl velice nadšený, že je planeta zbavena nebezpečí. Ovšem už tolik nebyl nadšený z faktu, že bude muset hledat zase nového šerifa. Ani jeden z lovců na nic nečekal. Naložili oba ulovené exempláře do lodi. Tam je napojili na speciální přístroj, který je udržoval v hibernaci, na jak dlouho bylo potřeba. A odstartovali s lodí, jak nejrychleji to bylo možné. Když už byli v klidu uprostřed kosmu. Truns přistoupil k androidce. Nahmatal na jejím zátylku port pro připojení diagnostického kabelu. Propojil jej s PDA a podíval se do jejího paměťového bloku. Chvíli něco hledal. Když už se zdálo, že to našel. Připojil k PDA ještě virtuální realitu. Brýle si nasadil na oči a začal si přehrávat úsek paměťového bloku.
Byl na farmě. Viděl před sebou žijící manželé Wollisovi. Zrovna obědvali. Starý Wollis něco poručil androidce. Když donesla mísu s jídlem a položila jí na stůl. Začal Wollis rozhazovat rukama. I bez zvuku bylo jasné, že jí nadával. Po chvíli lamentování vší silou praštil androida do obličeje, až se na chvíli přerušil obraz.
Lovec nadzvednul brýle a na PDA navolil jiný úsek.
Tentokrát byla celá famílie na poli. Oba androidi tak i holčička Erin zde byli také. Sklízeli úrodu. Truns úsek trochu zrychlil. Najednou se něco v mžiku stalo. Zpomalil obraz a vrátil jej o kousek zpátky. Oba manželé stáli u děvčátka a něco jí říkali. Erin na to moc nereagovala a pouze dál sbírala. Najednou jí Wollisová praštila. Holčička se držela za hlavu. Starý Wollis se k ní sehnul. Bylo jasně vidět, že na ní křičí. Také jí uhodil. Tentokrát tak až spadla na zem. Chvíli nad ní stál a pokračoval v křičení. Když se snažila vstát, kopnul do ní.
Truns si takhle přehrál ještě pár úseků, ale nepotřeboval toho vidět víc. Sundal brýle a promnul si oči. Chvíli jen hleděl. Pak uklidil PDA i s kabelem. Zapálil si doutník a lehnul si na matraci. Chvíli jen ležel a koukal do zdi. Potáhnul z doutníku a vyfouknul. Z úst se mu hrnul bílý kouř. Chvíli plachtil ve vzduchu, a když narazil na žárovku, začal se okolo ní rozlévat. Dokud se pomalu. Kousek po kousku nevypařil.