Děkuju za lásku co mizí

Věnováno Soně, s přáním, ať je lépe.

Děkuju, děkuju za slova,
za slova, co mne dnes již mrazí.
Děkuju, děkuju za chvíle,
chvíle, co v dáli někam mizí.

Co zbylo z objetí,
objetí, jenž konejšit mě mělo?
Jen slova slibů všech,
na něž se zapomnělo.

Ve snu jenž odletěl,
snu, bez iluzí,
Snu, co se mi dlouho zdál,
a ráno je tu brzy.

Obraz mi potemněl,
potemněl z deziluzí.
Na okně náhle lesknou se
z deště kapky slzí.

Do rána nového,
rána, kdy sama snídám.
Pošlu ti vzpomínku,
foto, kterým ti mávám.

Dny letní najednou,
najednou zabouchly dveře.
Podzim mne obejmul,
zalezlou ve tmě v noře.

Zimou co odletí,
odletí, jak černí tažní ptáci.
Vločky chvil v zajetí,
zas nahá budu tančit.

Poslední z posledních,
dnů, hodin, minut těla.
Na vahách zlomených,
se bosky tančit nedá.

Ze sněhu závěje,
závěje výčitek a chladu.
Na oltář poslední,
dnes kladu svoji hlavu.

Za mořem osudu,
jen bez studu se klaním.
Na vlnách bez člunu,
už sama se nebojím.

Kde se jen ztratilo,
ztratilo, to naše kouzlo.
Snad, nevím, možná nám,
mezi prsty sklouzlo.

Děkuju, to vše už stačilo,
na nebi sepsáno a taky sečteno.
Oblaky odpluly, plachty
do dáli v mlze míří.

Míří za svítáním,
svítáním nad holou čistou vizí.
Do dnů a nádechů,
tak plných a tak ryzích.