Tělo mé
Co tě nezabije, to tě posílí.
» autorka: Lenka pomněnka |
Tělo mé, tak cizí,
a mysl odlétá.
Do léta jaro voní,
noc zdá se prokletá,
ráno se bolestí rodí,
než nazpět přilétá.
Na parapetu dnů,
korálky slzí.
Náhrdelník růžový,
jenž v dáli mizí.
Růže je planeta
neskutečných vizí.
Po špičkách,
potichu,
rozvinuji mašli.
Do růžence z kalichů,
jen tak, bez dechu,
než s cinknutím mne našli.
Kobercem dotyků na kůži,
co deštěm tančí.
Objevit Afriku,
se lvy tu řvát.
Na růži z kalichů
nálezů a ztrát.
Opustit kosy černé,
naboso a bez nich vlát.
Jitrem se projít,
rosu si dolít.
Kalich mít vždy plný,
ne v koutě stát.
a mysl odlétá.
Do léta jaro voní,
noc zdá se prokletá,
ráno se bolestí rodí,
než nazpět přilétá.
Na parapetu dnů,
korálky slzí.
Náhrdelník růžový,
jenž v dáli mizí.
Růže je planeta
neskutečných vizí.
Po špičkách,
potichu,
rozvinuji mašli.
Do růžence z kalichů,
jen tak, bez dechu,
než s cinknutím mne našli.
Kobercem dotyků na kůži,
co deštěm tančí.
Objevit Afriku,
se lvy tu řvát.
Na růži z kalichů
nálezů a ztrát.
Opustit kosy černé,
naboso a bez nich vlát.
Jitrem se projít,
rosu si dolít.
Kalich mít vždy plný,
ne v koutě stát.
Tipů: 16
» 04.06.23
» komentářů: 3
» čteno: 107(12)
» posláno: 0
» nahlásit
» 04.06.2023 - 07:21
Taky ráda naboso vlaju i když s přibývajícím věkem je to čím dál tím těžší:-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Večer s veršem | Následující: Děkuju za lásku co mizí