A. I.

Refrén 1:
Jak mě léta časem kolí,
myšlení mě více bolí,
tak stupňuju kadenci
pro umělou, neotřelou,
možná jenom málo vřelou
inteligenci,
inteligenci.

01:
Nároky, jó, tvrdé měla,
a přitom nic neuměla!
Dnes mně mobil zhekovala,
pak se ze mě zdekovala
jak myš z kredence.
Umělá? — Spíš neumělá
inteligence,
inteligence.

02:
Přes noc si fakt zařádila,
mou vrozenou nahradila.
Nato vlezle mi radila,
prudila a do mě šila
jak do šílence —
umělá a potměšilá
inteligence,
inteligence.

03:
„Jak mám zvládnout reprodukci?“
ptám se jí, když dítko tu chci.
Co mi řekla? — „Svleč se, zuj se!
K zahálce neuvoluj se!
Opusť milence!
Ty mátoho, naklonuj se!“
Inteligence,
inteligence.

04:
Recitativ:
Mám však ženu — s ní ho tu chci!
Dej mi tip na reprodukci!
Víte, co mně poradila?

Zapomeň na její dírku —
hlavně nežeň se —
uveleb ji na kopírku,
nadzvedni jí copy…
a pak stiskni „Copy“.

Refrén 2:
Jak mě léta časem kolí,
myšlení čím dál víc bolí,
zachovat chci potenci,
též zabránit demenci
umělou a neotřelou
inteligencí,
inteligencí.

05:
Rádi bychom v těle měli
zpátky klouby neumělý.
Bez námahy když chcem zrovna
zpevnit svaly, břicho srovnat,
vypadat tence,
pomůže nám posilovna…?
Inteligence,
inteligence!

06:
Kdo na pohyb se nezmůže,
vsadí ho do sedla z kůže.
Sice je to povoz s ořem,
Greenpeace však jsou z něj nahoře.
Sedlá mravence.
Ta umělá všeumělka
inteligence,
inteligence.

07:
Jó, a komu vážně v puse
zbydou jenom zuby kusé —
kdybyste to nevěděli,
stačí býti trochu smělý:
V tvaru do věnce
nadyzajnuje umělý
inteligence,
inteligence.

08:
Recitativ:
Tak jsem se jí zeptal: „Jak?“
A co mi na to ta potvora řekla?!
Řekla mně vám:

„Vem soupravu k tři-dé tisku,
s ní vlož do úst zrnka písku!“
Pálí? Teče po dásních? —
Ke zchlazení podá sníh.
Pěkně ve sklence.
Takhle si z nás šoufky dělá
inteligence,
inteligence.

Refrén 3:
Jak mě léta časem kolí,
myšlení víc a víc bolí,
dál stupňuju kadenci
pro umělou, neotřelou,
možná stále málo vřelou
inteligenci,
inteligenci.

09:
Zastavil se dnes u mě Lee,
zda vzít radu vod umělý.
Ač zkoušel styk už půlku dne,
ze slasti si neuškubne —
chtěl audienci.
V žertu jsem ho nasměroval
k inteligenci,
k inteligenci.

10:
Včera jsem se u něj stavil
a poslyšte, čím se bavil:
Pannu foukal — dá to fušku!
Bohužel na pampulušku
bez evidence,
že by správně fungovala
inteligence,
inteligence.

11:
A jak praskla, tak ho bouchla —
vězte: přímo do lemroucha.
Lee má zcela modrý kulky,
panna z gumy — prsa nulky!
Chyba licence?
Nebo za tím zase stojí
inteligence,
inteligence.

Refrén 4:
Jak mě léta časem kolí —
byť myšlení víc, víc bolí —
tak ubírám kadenci
pro umělou, neotřelou,
zajisté však málo vřelou
inteligenci.
inteligenci.

12:
Celé dny nás divně hladí,
zkouší hřát, a přitom chladí.
Že mám údy kamenný,
jen tak krčím rameny,
nevím, čí gen chce,
by strukturu opravila
inteligence,
inteligence.

13:
Adamům, co nevěděli,
a potají Evě děli,
jak se v noci začli lekat,
že by jim snad diplom zhekla. —
Škrtla promoci.
Nemohli pak práce psáti,
bádat do noci,
denně do noci.

14:
Cítím, jak se do žil vlila,
ráda by za mě i pila,
regulovala mi kila,
žrala, blila, srala, chčila, …
Blázen, kdo jen chce,
by mu život zotročila
inteligence,
inteligence.

15:
Abychom si rozuměli —
že jsme něco neuměli
nelze čekat vod umělý —
na to jsme fakt málo smělí
inteligenti.
Než ji nechat v hlavě strašit,
dám jí dementi,
tvrdý dementi.

Refrén 5:
Jak mě léta časem kolí —
byť myšlení víc, víc bolí —
zcela ztrácím kadenci
pro umělou, vyšumělou,
zkrachovalou, kdysi střelou,
inteligenci,
inteligenci.