Bezejmenná

Tichounký déšť
nad ránem
kropí ulici
jak zrnka soli když
padnou na máslo
podzim začíná chladit okapy
žabky poskakují cestičkami
které lidé neznají
neprosím o básně
jen tuším odkuď jsou
občas nějaká proteče stromem
pak změní se v můru
stane se z ní stín
ve stínu drží se strach
nějakého člověka
léto pomalu odchází
bez pozdravu
nikomu nic neřekne
je snad hezčí rozloučení ?
rok v papírovém kalendáři
nese dobré časy do našich dnů...