Ona

» autor: raďo
Má vlasy do žluta
jako když zlátnou
vinohrady
rty jak podzimní jablka
a hlas jako když zvoní
zvonky v Tibetu
je skoupá na slova
a já bloudím v hádankách,
v malinkých pavučinách
třpití se kapky vody
a modré zvonky odkvetli,
je skoro jako všechny hezké
věci které jsem kdy viděl
je prostá a nevšední
bledá vzkvétajicí
do barev
je samotná jak hvězda
na nebi
jen svítí pro někoho jiného...
Tipů: 10
» 29.08.23
» komentářů: 1
» čteno: 316(6)
» posláno: 0


» 29.08.2023 - 21:34
Báseň velice krásná. Závěr smutný. Jen svítí pro někoho jiného. Tak přeji hodně síly na překonání toho zármutku.
Zasloužíš si to.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Pod dubem | Následující: Bezejmenná

© 2011 - 2026 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku