Nachové ráno

Líc rána nachová
smutek v sobě neschová,
plná studu co přináší
na finále cesty naší,
že líc i rub svůj má,
a příčina je tak zřejmá,
že jitrem je posledním,
že je konec naším dním,
že ta červeň v tváři rána,
že je ta poslední rána,
že je čas splatit daň
za stále nataženou dlaň,
že jsme na kraji skály
spolu vykročili do dáli,
že již se ledy hnuly,
bez šance začít od nuly,
že s ledy hnuly se i oceány,
jimi viny naše zúčtovány,
že nach rána popel zastřel
z těch zářivých střel,
a ač vím, ptám se, je-li,
již úplně vše …?