Jedna

Láska byla krédo,
co svítilo ti v tmách.
Spouštěčem pro skříňku temnou,
tím zjevně mám být já.

Ptáš se: “Jednou, x-krát?
Milovat, žít_kolikrát?
Nutné, lásku sdílet,
pláchne pryč a už se nevrátí zpět.“

Měl jsem brát tě na hůl,
cením, že jsi jízlivá.
Taky nemělas´mít lásku,
a nemám vůbec mít ji já.

Vím, už nemáš kde brát,
pořád jsem přítel a ne tvůj kat.
Byť pár, nikdy nejsme tíž, ne nejsme,
opři se o mne a já o tebe… Pár.

Smutek zatím neuklízíš,
jen ho zametáš pod práh,
Do vln odpuštění míříš,
pouze nedáváš to znát.

Žádal jsem víc, víc než jsem dal?
Dalas´ mi tolik, kolik právě mám.
Byť pár, nikdy nejsme tíž, nejsme,
máš se opřít o mne já o tebe.

Říkáš: „Láska nad zákon, láska to je chrám,
láska nad zákon, láska to je chrám.“
Kde dovnitř vpouští vchodem pro služebné,
a nevrací zpátky nám,
vždyť už to znáš a neříkej, že ne.

Jednou, x-krát,
pravá je vždycky originál.
Jednou, x-krát,
chcem žít s ní, bez ní neumírat.
Jednou, x-krát,
věčná, nekončí, nezačíná.
Jednou, x-krát,
je v nás a stačí si jí jen brát.

Byť pár, nikdy nejsme tíž, ne nejsme,
opři se o mne a já o tebe… Pár. Pár.