MÁ LÁSKA OBJETÍ
16. BÁSEŇ Z MÉ BÁSNICKÉ SBÍRKY; V OKTÁVÁCH SLUNCÍ. (2020)
» autor: West |
Miloval ji tisíckrát ve snění
pořád to bylo málo
upustil uzdu lodím
koním kotvy tížící
přál si ji naposled
uháněl pouští do neznáma
hodiny odbíjí patnáctou
v doprovodu smyčců věží
zůstali tak dlouho spolu
než píseň rozloučená
verše staly se tichou
oázou kdy ona i on
byli spoutaní
srdeční závějí
než si uvědomila
že byla pro něj ničím.
pořád to bylo málo
upustil uzdu lodím
koním kotvy tížící
přál si ji naposled
uháněl pouští do neznáma
hodiny odbíjí patnáctou
v doprovodu smyčců věží
zůstali tak dlouho spolu
než píseň rozloučená
verše staly se tichou
oázou kdy ona i on
byli spoutaní
srdeční závějí
než si uvědomila
že byla pro něj ničím.
Tipů: 2
» 16.12.22
» komentářů: 2
» čteno: 219(2)
» posláno: 0
» nahlásit
» 17.12.2022 - 20:11
Besinka: Ahoj, Jíťo. Po dlouhé době konečně odepisuji na komentář. Jj, tuhle báseň mám moc rád. Tuhle sbírku jsem věnoval z části Sabině. Takže všechny ostré básně a pak jako tahle - myslím podobného charakteru jsem psal o ní a pro ni. Jsou tam básně i jiné, toť pravda. Jedná se vlastně o tu vydanou sbírku, víš. :-)
Přeji Ti poklidný večer s poezií.
MŇÁÁÁU.
LUKÁŠ
Přeji Ti poklidný večer s poezií.
MŇÁÁÁU.
LUKÁŠ
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: KOLEM VISELCŮ | Následující: UZAVÍRÁM ETAPU CIZÍ