Já

čím být.. v hlavě mi zní,

píseň od tebe slyším v ní.

V té knize starobylé,

však podívej se,

není to tu tak zlé.

To ano! Křičím snad,

na této práci vidím plno vad.

Co tedy jsem a nejsem?

Líný prase! Zdá se býti jsem!

Hledám plno výmluv,

tak dělej. Teď o tom promluv!

Má důvěra v lidech klesá,

ačkoliv při pohledu na tebe mi srdce plesá.

Unavuje mě hrát tuhle společenskou roli,

připadám si jako voják v poli.
Občas statečný, zdá se být,

netuším, jak správně svůj život žít.

Průvodce vede tě k tomu, aby jsi v čas došel až domů.
Konejší tě a má tě snad rád,

ty jsi však extrémista,

hlas v hlavě nutí tě lhát.

Kde tedy ta pravda je?

Jak jí člověk odkreje?

Jediné co člověku zbyde,

je důvěra!

Ta pravdu odkryje.

Můžeš tedy čekat,

a na sebe se pak jedině hněvat.

Což není moudré,

měl by ses mít rád, milovat se a smát.