MÁM SVOJÍ KOMŮRKU

Mám svojí komůrku.
Je mi tam těsno.
Zdi se tam černají,
jsem tam jen já.
Vlajky tam nevlají,
kobyly strádají,
nemají oves,
nemají rdesno.

Když se tam zavřu,
držím se za hlavu.
To snad jen,
aby mi neulétla.
Je mi tam ticho,
je mi tam tma,
není tam zvuk.
Jen pantomima.

V té mojí komůrce
střádají se mi tam
přesličky, šumy a démoni.
Rybíz tam rozkvétá
toulavým květem
a růže ni frézie nevoní.

Je to můj domeček z utrpení,
co základy z karet má postavené.
Kobyly pasou se na suchém zrní,
líce i duši mám zohavené.