Klárka Forstová

Seděli jsme spolu
na vernisáži jejích obrazů.
Umění dává do vzkazů.
Pak zůstala jsem sama
s obrazem jménem energie
a viděla, že je živý i srdcem bije.

Podívala se na mě a tiše šeptala,
aby nerušila pohroužení.
Jsme v kostele a všechno voní.
Chlad i vlhkost bolest tlumí.

Není zájem. Hlavu skloní.
Kristův kříž tu bdí.
Odnesla jsem si od ní obrázek
pro kamaráda do Třebíče.

Obdivuji její prsty plné číše.
Přátelství v bodu kvete.
Ach, ty malovaný světe.