Merlot

Ty, stvořeníčko jemné, pravdivé,
schovávajíc se za sklem.
Ty, utišení jasnozřivé,
jež v zem byl dřív usanen hrozen.
Barvíš rty i tváře růžově,
ústa neznámým dáváš nasnadě.
Za skleničku ve dvě deci
se vejdu a přeci
ve mně křičím.
Křičí lehce, na dně,
pomoc,
jsem v ná(vn) /(l) adě!