nejasným...

...
» autor: enigman
na odpolední měsíc se nikdo nedívá
právě to je však chvíle
kdy má můj zájem
protože jeho existence je nejistá

je to bělavý stín
který se noří z intenzivní modře oblohy
nabité slunečním světlem

kdo mi dá jistotu
že se mu i tentokrát podaří dobrat se tvaru a jasu?

je tak křehký a bledý a subtilní
obrys jako oblouk srpu
a zbytek dosud tone v blankytu
průzračná hostie
napůl rozpuštěná pastilka
šedomodrých skvrn a stínů
u nichž není jasné
zda patří k měsíční geografii
nebo jsou nebeskými slinami
něčím velmi hutným a konkrétním
jen o něco pevnější než oblaka
nebo jde o rozleptání tkaniva
párání kupole
průrvu
která se rozevírá v zázemí nicoty?

nejistota je zdůrazněna
nepravidelností obrazce

na jedné straně získává na reliéfu
tam, kam nejvíce dopadají paprsky zacházejícího slunce
ale na druhé straně mešká v jakémsi polostínu

hranice mezi oběma zónami není ostrá
výsledný efekt není něčím pevným
připomíná mi jeden z těch symbolů
kde bílý profil vystupuje z černého kroužku

modř oblohy postupně tíhne k barvínku
pak k popelavé šedi a k béžové
a bělosti se dostává povzbuzení
aby vystoupila rozhodněji
nejzářivější část se postupně rozlévá
až pokryla celý disk
jako by uvnitř proběhly fáze
mezi východem a západem
uprostřed kruhu jsou vždycky skvrny
jako modřiny a podlitiny
jež nosí ona oběžnice

co zůstává nejisté
je odpověď na otázku
zda tento nárůst evidence
a tato nádhera pochází z pomalého couvání oblohy
která čím více se vzdaluje
tím více se propadá do tmy
nebo jestli je naopak tím
jak vystupuje dopředu
sbírá světlo
připravuje o ně nebe
a soustřeďuje je
v kulatých ústech svého trychtýře

tyhle proměny mi nedají spát

vždy si na něj můžu počkat
ale jestli ho někde zanechám
najdu ho pokaždé už jinde
a jestli si pamatuji
že jeho tvář hleděla jistým směrem
hle už změnil pozici
ať už málo nebo hodně
i když ho sleduji krok za krokem
zaznamenávám jen nepostřehnutelně
že přede mnou prchá

tak jako žena
veselá a vtipná
čarovný dar prozřetelnosti
ve chvílích harmonie
střet nezávislosti
můj a její egoismus
ctižádost
neústupnost
nenasytná touha
ostrá chuť lásky v ranách
neschopných zacelit se
uvědomělý cit
i naprostá nedůslednost
vzdorovitost
i bezstarostnost
v přijímání nejcennějších darů
které život nabízí
ustavičné hledání
a naděje
na nádherná dobrodružství

jen zásluhou oblak vzniká iluze běhu
a rychlých metamorfóz
co by jinak pohledu uniklo

pluje mrak
už není šedý
ale mléčný a zářivý
nebe za ním zčernalo
je noc
hvězdy se rozsvítily
měsíc je velké oslepivé zrcadlo
které letí nebem

kdo by v něm poznal to
čím byl před několika hodinami?

teď je jezerem jasu
jež rozstřikuje paprsky kolem
rozlévá do tmy chladně stříbrný nimbus
a zaplavuje bílým světlem
cesty náměsíčníků
Tipů: 12
» 31.07.22
» komentářů: 1
» čteno: 35(7)
» posláno: 0


» 02.08.2022 - 16:32
osum miliard lidí civívá na měsíc a západy slunce, ale kdo to umí takhle skvěle zachytit?

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: aya... | Následující: vyvěrající...

© 2011 - 2022 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.