Práh

Ráno propletené,
řádky skleníkové
v horizontu písařských chyb.

Mlčím a popíjím kávu.
To ještě mohu.
Snít o nekonečnosti stavů
v každodenním běhu.

Stan dopolední se otvírá.
Mysl se potí i si zaspílá.
Práh vnitřní je hrana,
abych hru na život hrála.

Dušička malá a krátká
svůj stvol látá.
Přežije a kváká.