Kalná rána

Občas jsem nachmelená
i to se stává.
Den dřímá, kleje i nehřeje
a uvíznou naděje.

Bledost v sobě bez slunce,
nitro bez patřičné ovace.
Zrcadlo, řekni mi,
proč chroupám cestami.
Obkročmo tahám nohy.
Nechce se mi do života výlohy.

Učím se být
a možná hledám hodináře,
aby dal čas do mé tváře.

Probouzím se a čtu
z tajů dávného slabikáře.
Žij, máš sílu v dráze.
Omyji se v odvaze.