tiché rozhovory...

dítětem hlavy mé jest Minerva krásná
hvězda co mne navždy ověnčila
o hlavě své bohužel mnoho nevím
než to že ta bohyně v ní mi zní

měnivý tvare mého stínu
stíne mnohotvárný
ať vás slunce chrání
vy který tak milujete
že mne nikdy neopustíte
tančíte na slunci
a nezanecháváte prachu

hluboko v srdci mém
tkví bolest pálivá
tak jako světluška
svítící celým tělem
jak v srdci tesklivém
poutníka Země chvějivá
v srdci lilie pestík se zlatým pylem

ó čase démonický
krásný čase milovat se navzájem
a nebýt nikým milován
nic nezanechat za sebou
a rozdat rozkoš celému světu
ani moc vznešenou
ani moc nepatrnou

kráčím sám davem světa
bolestná úzkost hrdlo svírá mi
jako bych se už neměl lásky dočkat
sobě se vysmívám
a smích můj plápolá
ohnivou výhní
jiskry života mého zlatí

po cestách bolestných
i po cestách štěstí
procházím světem
aniž bych postřehl svoje léta
dříve láskou procítěn
a dnes ji cítím zas
jak blázen žil jsem
a poztrácel čas
a stále chce se mi milovat
nade mnou nade vším
nad tou kterou mám rád

kupředu srdce mé
lampa vyhasíná
vlej tam svou krev

kupředu živote
napoj tu lampu lásky
a brázdi mi cestu