příležitostně...

mravenci tančí po dlaždicích
vánek líně otáčí stránky knihy
plachtí havran
se smíchem krákoravým

sedím u ohně obnažen
s holýma nohama
a s rozkoší popíjím révu
nesveden těmi
co se hlučně posmívají

napadlo vás někdy
že když chtěl člověk napodobit nohy
vymyslel kolo
přitom nohy ničím nepřipomíná?

jakou to silou se kámen promění ve světlo
a proč je teplem z vody pára?

ačkoli vytváří rozdílné vlastnosti
získávají jinou formu
přesto jsou svou podstatou stále oni

to může znamenat jen to
že všechny základní síly
jsou ve skutečnosti
jen různými projevy síly jediné

tuším že přichází

v období rozpoutaném
usíná den
a oheň pálí čas rozumu

tváří v tvář
před odbožštěnou přírodou
stejně jako kdysi
když vymizeli bohové
v brýlích s kostěnou obroučkou
už se nesnažím zachovat
chladnou hlavu
protože je lepší
něčemu nerozumět
než přinášet pochopení
příliš velkou oběť

jaká to síla
vnáší do čajových růží malátnost?

vím to

v každém probuzení
té létavice s rozevlátou kšticí
po jejím pohlazení
jsem připraven
kráčet za ní
až na věčnost