Průlet sopkou

Průlet sopkou
Pohlcen tmou ve spárech noční můry
Pro vnitřní nicotu letím teď shůry
Poslední krok do plného prázdna
Stejně mě tu měli pouze za blázna

Srdeční stahy v hrudi mi sílí
Horoucí láva pode mnou kvílí
Letím si letím, padám a klesám
Těším se na konec, slastí si plesám

Padám a padám, teplota stoupá
Vařící vzduch sopky zvláštně se houpá
Jsem jako světlo chycené v černé díře
Už nikdy nerozzářím svět ani při nejlepší víře

Moje dny jsou sečteny v jediné chvíli
Zvonění v uších poslední melodii života smutně mi kvílí
Lepší než kremace za velký prachy
Štastný až na půdu třesu se strachy

Strach nemám ze smrti, ale že přežiju
Zkažený konzumem dávno už nežiju
Tisíce alternativ, i když potřebuji jednu
Nutně potřebuji ty jahody v lednu

Nutně potřeboval jsem všechny ty věci
S nimi nebo bez, stejně skončím v peci
Kdo jsem já, kdo vlastně takhle končí
Jsem to vlastně já, mohu si to říct do očí?

Nebo jsem jen bytost
Chycena na svojí blbost
A kdy nevinnost souvisí s odpíráním
Největší slavnost je s otvíráním

Myslím, že při krachu poznáš svou hodnotu
Teprve v té chvíli pochopíš prázdnotu
V té chvílí sopka rychle tě přitáhne
Až na své dno ráda tě dotáhne

Už letím dolů, tělo mi hoří
Myšlenky ponuré mozek mi moří
Už budu dopadat až na dno kráteru
V tu chvíli má duše vyletí do éteru

Myslel jsem, že tím všechno navždy končí
Přichází záškub a slzy vytékají mi s očí
V tu chvíli jsem prozřel
A oči s chladnou hlavou otřel.