Tíha

Jak se chovám pod tíhou vlastních slov
Tolik lží a pravd co jsem nasypal do slok
Sny a noční můry v milostném dopise
Který jsem nepodepsal a tak se ztratil ve světě

Sklenice cinkají a ubývá sladká sangria
Utápím v ní démony a provází mě paranoia
Plavou na povrchu a syčí jako soda
Život jako drama, stojí za mnou jako kulisa

Černé nebe nade mnou a duši mám temnou
Zlý věci tu jsou se mnou a zklamání pode mnou
Něco je se mnou a já se snažím to pojmenovat
Máma říká nech ji jít ale srdce křičí zůstat

Svit Slunce září na mou vinou hlavu
Slyším jak brousí čepel a představují si její barvu
Stříbrná která odráží smrt a lásku mojí
Poslední mé praní při letu hvězdy padající

Chci jen další den kdy se budem v dešti smát
Možná už to ani nejsem já ale nemusíš se bát
Šlapala si mi na plíce ale říkala že mě dýchat učíš
Lapal jsem po dechu a ty si na trůnu v klidu sedíš

Ze všech krásných jmen mi zbyly jen písmenka
Možná byla každá jen jednosměrná jízdenka
Nepočítám dny ale je to přesně jeden tisíc dní
Co vidím v odraze krále který je opilý touto básní

Každé říkám tak si pamatuj že jsem jen tvůj
Klidně si mě ze dne na den ze srdce vyoperuj
Já ptám se proč ses snažila lézt do cizích peřin
Jestli stálo to za těch pár bezvýznamných vteřin

V tuhle chvíli mě odpověď už nezajímá
Proč by taky když je to poslední chvíle má
Proč myslet na to jak na hlavě rohy máš
To radši ať tě vidím jak si nosíš svatozář