Servírka

30 hodin za víkend.
Nohy ochozelé, i boty a
spocené a loupající podrážky
I obličej, ze kterého padá mejkapova měď.
Mám toho dost,
Dala jsem výpověď.
A nelituji toho, ba naopak,
jak jsem zahodila zástěru a
odhodila číšničák
ulevilo se mi mnohem, mnohem více.
Už žádnej guláš, žádná svíce!
Prošel rok a s ním
hodiny, týdny, práce a běhání.
Do teď mě to ve snech dohání,
když ráno v limbu o půl páté
šeptám skoromrtvým hlasem:
"Co si dnes dáte?"