Sen X. – Terracorvorum

O vránách zdá se mi divný sen,
s nimi letím v hejnu, pod námi zem,
země ponořená v Měsíce svitu,
nad ní hejno vran v černém hábitu…

Kradmo se kradou
nad krajinou krásnou,
krajkové kraje
kratičkých cárů mraků.
Kraluje již noci,
jež dala se krájet,
krasavec Měsíc,
král v království zázraků.

Královstvím kráčí,
stíny krátkými krájí,
a přísvitem krášlí
krajinu nebeský král.
Mraky se krabatí,
to krouží mrak vran,
v kraválu krákoravým
kradoucí svatý grál.

O vránách zdá se mi zvláštní sen,
o noci Měsícem prozářené jako den,
já vránou jsem byl, a byl jí rád,
když s hejnem vran Měsíc jsem krad…