(Po)vánoční

Víry padajícího sněhu
prosvěcuje difuzní světlo
sídlištních luceren

Projíždím mezi vyprázdněnými bloky
osekávám vyhozené
vánoční stromky

Uprostřed betonu a asfaltu
vdechuji vůni lesa

Odlesky ve třpytkách v jehličí
září jako vzdálená souhvězdí
jako odrazy na hladině
v teplém letním večeru

Rozmanitost tvarů větvení
jako by nepatřila
do pravoúhlé nudy

V doteku řezu kmínkem
hladím posvátnou chvíli
svátečního stolu
neznámé rodiny

Jako bych mohl nalézt
i borovičku
z dávných Vánoc
mého dětství

Našel bych v ní cestu
od studených vloček na zátylku
do příbytku
kde jako mihotající plamen svíčky
hřeje, svítí a pulzuje
vzájemná blízkost

Ulicí kráčí dívka
její blonďaté culíky
míří do stran
jako křídla anděla

Mám se nechat vést?