Hyperkrize Granta Morrisona

V tomto článku bych se rád věnoval tématu Hypercrisis (dále počeštěně Hyperkrize) komiksového scénáristy Granta Morrisona. Hyperkrize je na poli komiksu fenomén celkem nevídaný a nepřišel s ním nikdo jiný, než jeden z největších žánrových inovátorů v mainstreamovém superhrdinském komiksu - Grant Morrison.
Již desítky let existují v komiksech (což později přešlo i do filmového průmyslu) propojené vesmíry a franšízy, nicméně Morrison přišel v rámci jednoho vydavatelství a jeho vesmíru, s obřím vyprávěcím narativem a duchovně propojenou řádkou komiksů, které na sebe navazují jednak lineárně, druhak i spirituálně. Nejedná se tedy o přímo propojené minisérie nebo řady, které by tvořili jeden ucelený příběh, jde spíš o myšlenkový formát toho, co všechno se dá v rámci jednoho obřího komiksového vydavatelství vytvořit a pro nás čtenáře obří spletenec komiksových událostí, který můžeme rozplétat a sledovat.
Než se pustím do rozboru, či spíše popisu mých dojmů ze čtení několika klíčových děl celého tohoto opusu, je třeba ještě rozvést co se pojmem Hyperkrize myslí, jelikož nejde o zcela oficiální pojem, je to spíš taková hra mezi fanoušky a Morrisonem, který když se na začátku 21. století vracel do vydavatelství DC, měl nápad právě na masivní event s názvem Hypercrisis, což měla být ta nejvíce megalomanská událost všech dob. Vydat něco takto monumentálního mu nicméně nevyšlo, avšak pojem se zachoval v mnoha dalších komiksech od tohoto tvůrce, kterého už dnes můžeme právem označit za celebritu.
V podstatě se dá říct, že vše, co Grant Morrison pro DC comics od té doby sepsal zapadá do této Hyperkrize. Svoje nápady rozlil mezi série Seven Soldiers, 52, Final Crisis, Batman RIP, Multiversity a další a další řady a minisérie, které psal, nebo na kterých spolupracoval. Také se nebál navázat tam, kde skončil se svými staršími prácemi např. u Animal Mana a hojně odkazuje na tvůrce, které sám cení, jako např. Jacka Kirbyho, jehož znalost je téměř nutná k uchopení celé Hyperkrize.
Jinými slovy tyto komiksy spolu souvisí, odehrávají se ve stejné kontinuitě, a i když nejsou nutně propojené doslova, minimálně metaforicky ano. Různá témata, motivy a nápady se zde opakují a je ponechám obří prostor pro fanouškovské teorie, nebo domýšlení toho, co se mohlo stát mezi stránky. Morrison údajně vkládá do svého psaní tzv. Sigil magii a podněcuje i to, aby si čtenář nacházel svoje významy v jeho dílech sám. Některé další komiksy autorů, kteří s ním spolupracovali, např. Johnsova Blackest Night nebo Dark Nights od Snydera údajně souvisí s Hyperkrizí taky. Samozřejmě DC komiksy jako takové jsou spolu propojené dohromady všechny, patří do jednoho vesmíru, jedné kontinuity, jenže se doposud nikdy nestalo, aby si jeden autor urval vlastní „vesmír ve vesmíru“ tím, že by propojil svoje věci do jedné velké mozaiky. Nerad bych se více ponořoval do teorií o tom, kam až sahá Hyperkrize, materiálu ke studování je na internetu spoustu, nicméně mohu doporučit ke čtení klasický reading order přiložený k tomuto článku.

Grant Morrison má velice jedinečný a ve své podstatě psychedelický způsob psaní. Většina jeho věcí jsou složitější, komplikovanější, víceméně pro fajnšmekry a setkává se proto často s nepochopením. Je to můj oblíbený komiksový autor, proto se nevyhnu jeho vychvalování. Pokud se někdy nedopatřením dopustím spoileru, přijměte to jako moji omluvu a zároveň varování.
Než se vrhnu na rozbor nejzásadnějších úseků Hyperkrize, je třeba říct, že jsou některé jeho komiksy považovány za velice složité, těžko uchopitelné, nebo nepochopitelné. Něco vyžaduje více času. Některé věci jsem musel číst dvakrát, nebo třikrát a stále jsem nacházel další a další vazby na ostatní jeho díla. Někdy je nutné načíst hromádku toho, co předchází danému komiksu k plnému pochopení. Stává se, že vyznění komiksu není jednoznačné, nebo jeho rozuzlení nemá až takovou důležitost jako samotný průběh. Nevadí si domýšlet vlastní významy, a i nepochopení komiksu může být cílem. Nicméně zážitek po dočtení těch několika tisíců stránek stojí za to! Je to komplexní, geniální a svým způsobem šílená komiksová jízda.

Původně jsem se nachystal na dlouhou pouť čtením v rámci pochopení a plného užití komiksu Final Crisis, který mě velice fascinoval a je středobodem celé Hyperkrize. Po prvním přečtení jsem absolutně netušil o co jde. Bláhově jsem si myslel, že stačí 7 čísel hlavní řady a tím to hasne. Přesto jsem cítil, jak moc skvělé to je. Začal jsem zkoumat, co vše si musím načíst. Aby člověk pochopil Finální krizi musí projít sedmi bránami pekelnými neboli několika tisíci stranami komiksů, které tomu celému předcházely. To znamená, že jsem začal u starší, kontroverzní, ale skvělé události Identity crisis, o které se dlouho mluvilo, pokračoval přes výbornou Infinite crisis a dostal se k 52. Každý ten komiks sám o sobě samozřejmě vyžaduje přečtení dalších komiksů, které jim předcházejí, měl jsem tedy před sebou obří kontinuitu jednoho komiksového Multivesmíru, která se rozplývá jako pavoučí síť a působí tak jako skutečný organický svět, kde se dějí události, které spolu souvisí v jednom čase.
52 byla velká a úspěšná událost DC vesmíru té doby. Začala vycházet v roce 2006. Jednalo se o sérii 52 čísel, vycházejících jednou týdně v průběhu jednoho roku (+ tie iny World War III a Aftermath), odehrávajících se v reálném čase a psali to naráz Grant Morrison, Geoff Johns, Greg Rucka, Mark Waid a Keith Giffen jako tým, přičemž nevíme, kdo psal co, můžeme se jen dohadovat. Jasné ale je, že už zde začal Morrison rozsévat nápady, které měl schované právě pro nikdy nerealizovanou Hyperkrizi a vše, co vložil do této série následně prosáklo do dalších děl.
Musím říct, že se jedná o jeden z nejzajímavějších komiksových eventů, alespoň do té doby. Máme zde několik hlavních dějových linek méně známých postav, které se odehrávají během jednoho roku, kdy byla na superhrdinské scéně citelně znát absence Trinity (tedy Supermana, Batmana a Wonder Woman), kteří zmizeli po událostech v Infinite Crisis a nejen, že je to skutečně skvěle napsané a číst 1600 stran Vás fakt baví, ale vyústění všech zápletek je ukončeno naprosto uspokojivě! Do toho tu máme tunu DC postav a vše je tak perfektně konzistentní, až je k nevíře, že se něco takového povedlo ukočírovat!


Ještě před 52 vytvořil Morrison meta sérii Seven Soldiers, kterou jsem rozdýchával dlouho. A to je právě důvod, proč miluju komiksy, dokážou vyprávět příběh jinou formou než film, literatura či další média. A Grant je jeden z králů odlišných způsobů vyprávění.
Seven Soldiers má několik vrstev. Jedná se o tzv. metasérii, nebo také jinak řečenou megasérii a vtip tkví v tom, že jde o tým sedmi superhrdinů, kteří se nikdy nepotkají! Přesto mají stejný cíl, který musí splnit a jde o všechno! Zemi ohrožuje rasa zvaná Sheeda, což jsou vlastně lidé z daleké budoucnosti asi milion let po nás, kteří se vyvinuli do bodu, kdy ovládají perfektně jak magii, tak technologie. Pokaždé přijdou do určité doby lidských dějin, totálně zlikvidují civilizaci, nechají pár drobných zbytků, aby se opět rozmnožili a za pár tisíc let to udělají znovu. Jednoduše řečeno. V tom jim může podle proroctví zabránit pouze tým složený ze sedmi bojovníků. Sheeda proto vždy cílí na týmy hrdinů o sedmi členech, což je také důvod, proč se s nimi potkali i Justice League, Ultramarine Corps a další týmy o sedmi hrdinech. Vše je propojené!
No a tady přichází Morrison s týmem sedmi bojovníků, kteří byli svoláni dohromady, aby této hrozbě čelili, aniž by o sobě navzájem věděli, čímž jsou před Sheedou cyhtře chráněni. Morrison vzal sedm víceméně zapadlých, béčkových nebo céčkových hrdinů z DC panteonu, oprášil je, renovoval a vytvořil pro každého z nich samostatnou knihu s jiným kreslířem, jiným tématem a stylem vyprávění a zároveň je propojil mezi sebou drobnými nitkami, které se propojí pouze ve dvou sešitech, a sice Seven Soldiers 0 a 1.
Začíná se tedy sešitem 0, kde tak nějak vše startuje a poté následuje sedm samostatných knih o každém hrdinovi zvlášť, které se dají číst samostatně, nebo podle přiloženého reading listu. Jako prvního tu máme Shining Knighta, což je reinkarnace golden age postavy rytíře z artušovské doby létajícího na pegasovi, jehož zápletka je nejdříve hodně fantasy a poté má podobnou atmosférou jakou má Terminátor, nebo 12 opic (hrdina se ocitá mimo svoji dobu s důležitým posláním o odvrácení apokalypsy). Pak je tu Manhattan Guardian, hrdina, který byl vytvořen novinářským plátkem, aby zprávy nejen přinášel, ale i vytvářel. Je to bývalý policista s krapet temnější minulostí, který bojuje s bizarními padouchy (např. pirátští bezdomovci jedoucí tajným manhattanským metrem plundrující a lovící poklady) a celé je to ve stylu devadesátkových béčkových akčňáků. Potom je tu Zatanna, nejslavnější členka týmů, která bojuje se svojí závislostí na kouzlech, s tím, že je slavná členka JLA, otcovým odkazem a průšvihem, který se stane při jednom magickém obřadu. Celé je to hodně psychedelicko-okultistické, cestuje se napříč dimenzemi apod. což je přesně Morrisonova parketa. Dále je tu Klarion, postava známá i z animovaných seriálů (např. Young Justice), kterou původně vymyslel Jack Kirby a je to malý čaroděj vyrůstající v goticko-hororovém prostředí odříznuté a ztracené kolonie Roanoke. Celé je to v takovém puritánském děsivém hávu. Jeho příběh je celkem surový a děsivý a posléze obsahuje i témata o zneužívání a manipulování s dětmi podobná jako např. v Oliveru Twistovi. Pokračujeme příběhem Mistra Miracla, známého to člena Fourth world světa z pera Jacka Kirbyho (opět). Je to celkem známý hrdina, tentokrát je jeho příběh velice psychedelický, barevný. Hrdina se ocitá uprostřed černé díry, trpí halucinacemi a je seznámen se svým velikým posláním. To celé nám hojně připravuje půdu pro tehdy plánovanou Final crisis. Pak tu máme Bulleteer, sexy hrdinku vycházející ze starých obskurních komiksů a jejím nosným tématem je sexismus v komiksech, kdy jsou hrdinky nakreslené extrémně fyzicky přitažlivě. Ke slovu se dostanou i feministky, řeší se tu otázka superhrdinského fetiše a zároveň je to takový správný origin se vším všudy, kdy zkoumáme, nakolik divný je se stát superhrdinou. A celá meta sága je zakončená Frankensteinem, který je hrozně bad asspostava a v každém sešitě řeší určitý úkol, např. vysvobozuje děti z otroctví na Marsu apod. Tady je žánrový přesah opět nejednoznačný. Řekl bych, že i přes old school horrorový původ hlavního hrdiny jsou jednotlivé mise velice sci-fi zaměřené a připomínají staré sci-fi horrory s prvky špionážního thrilleru.

To vše je perfektně nakresleno, každá postava se dostává do křížku s Sheedou, příběhy jsou jemně a decentně propojené a opravdu vzniká „meta“ pocit, kdy si přijdete, že příběh nepíše Morrison, ale příběh se děje a Morrison ho pouze popisuje. Je to velice komplexní a složité. Existují celé rozbory časové posloupnosti díla delší než tento článek.


Jak jsem říkal, Morrison do svých věcí vkládá hodně vrstev. Nejen, že všechny komiksy budují jinou atmosféru a přesně hrají do rytmu své předlohy, ale nebojí se jít hlouběji do dospělých, vážných a filozofických témat. Rozhodně to není komiks pro děti. Mimoto je to stále ten jistý Morrison čili každý motiv od vlkodlaků, přes zombies, po cestování napříč časem, prostorem apod. je podán pečlivě a má zde své místo. Nejde pochopit všechno, občas se těžko drží krok, ale pokud je to Váš šálek kafe, užíváte si to do syta. Zkrátka mě tento komiks fascinoval, nebojím se tvrdit, že je geniální a je to něco jiného na poli superhrdinského žánru.
Grant píše jako by si přečetl něco o kvantové fyzice a na to lupnul LSD (teď cituji čísi komentář na webu s komiksovými recenzemi), přesto se v něm nezapře silný pud komiksového fanouška. On píše, co sám chce číst. Není to komiks, kde by Spider-Man řešil, jak je možné, že jsou v New Yorku upíři, tohle je zakořeněno v rozsáhlém DC vesmíru, kde jsou hardcore sci-fi a fantasy prvky naprosto normální a jestli chcete vidět v jednom sešitě krále Artuše, budoucnost roku milion a Frankensteina nakopávat zadek zárodku vesmíru, ze kterého vyrostl velký živoucí vesmír a padouch – je tohle pro Vás.

Batmanův run psaný několik let Morrisonem je mnohými považován za nejlepšího Batmana psaného jedním člověkem během delšího časového úseku, a i další podobně vychvalovaný run od Scotta Snydera v podstatě vzdává hold právě tomuto Batmanovi. Morrison vše začíná příchodem Damiana, Batmanova syna, pokračuje postupným odhalováním tajné organizace Černá rukavice usilující o Batmanův život a zakončuje hlavní linii v Batman RIP, kde je Batman zlomen a dohnán až na samotné dno. Jeho smrti se dočkáme až ve Final Crisis, o které píšu níže, nicméně celý run ještě pokračuje návratem mezi živé v The Return of Bruce Wayne, sériemi Batman a Robin, Batman Inc. a dalšími.
Batman a syn je zbrklá kniha, ale má to důvod. Morrison je přeplněn idejemi a nápady k prasknutí, jak malé dítě, co se nemůže dočkat, až nám poví, co všechno nás čeká, takže se to nečte jednoduše, zároveň nelze brát jednotlivé knihy samostatně, celé je to velká mozaika, skládaná od prvních stránek Batmana a Syna až po poslední epilog k Final crisis. Vše spolu souvisí a má to několik vrstev.
Černá rukavice začíná jako dobrodružný tajemný příběh s detektivní zápletkou a velmi hutnou retro atmosférou. Grant nám zde spolu s J. H. Williamsem přináší ten samý pocit, jaký měl sám, když byl malý, ze čtení old school batmaních dobrodružství a využívá k tomu obskurní Klub hrdinů, který by v rukou jakéhokoli jiného autora působil k smíchu. Ovšem Morrison dal do celého svého batmaního eposu těžkou dávku odkazů a referencí na celý batmanův kánon, najdete o tom hned několik rozborů po síti. V podstatě jde o to, že obří část Batmanových příběhů z nějakých padesátých, či šedesátých let (ty úplně nejvíc ujetý bizarní komiksy pro děti) DC vyřadilo z kánonu, takže se de facto nestaly, nebo staly někde jinde. Morrison to jako první po letech začlenil do hlavního kánonu a vše spojil dohromady, byť něco jen jako součást halucinací, či podobně. Máme tu tedy komplexního Batmana, jehož osmdesátiletá historie je vtěsnaná do nějakých řekněme deseti let. Přesto to vše působí celistvě a důsledně. Morrison do toho vrství jako vždy více témat, a tak tu máme kromě hlavního děje a tuny odkazů, ještě psychologickou linii o tom, co znamená být hrdinou, či sidekickem. To je obecně jeho doména – filozofování o tom, co vůbec to superhrdinství obnáší a jak by vypadalo ve skutečném světě. Kresba je úžasná, jak jinak.
Předehra ke smrti mě osobně vždy při každým čtení nakopne neuvěřitelným způsobem a má pro mě strašně napínavou, dusnou atmosféru, kterou potom nemá ani samotný RIP. Batman se posouvá pomalu na hranu, po všem extrémně náročném, co prožívá a přežívá se dostává do halucinací vlivem čtyřminutové klinické smrti a následné resuscitace. Do hry se dostávají vize a vzpomínky z rituálu Thogal, který absolvoval během série 52 v Nanda Parbatu, zároveň se mu to napojuje na vzpomínky z izolace během experimentu s Dr. Hurtem a v tomhle momentě, kdy by se z toho kdokoli jiný zbláznil přichází ještě Bat-Mine, imp z páté dimenze Zrfff, což je vlastně říše fantazie (opět skvělé, nové pojetí obskurní postavičky ze starých dob). Šílený. Tady nám Morrison prozrazuje, že pátá dimenze, která je v DC komiksech zakořeněna už desítky let, je vlastně naše fantazie. Chce nám tím říct, že příběhy, které vypráví jsou jednak fantazie a druhak existují právě proto, že je čteme a vnímáme. Je to vztah mezi čtenářem, příběhem a vyprávěčem, který neustále během Hyperkrize probublává a nutí nás spolupracovat a doplňovat si kontext celé této myšlenkové spirály.
Batman RIP je finální segment pomyslné trilogie, kde se nechal Morrison očividně inspirovat starším dílem The Cult od Jima Starlina, protože zde nalézáme podobný motiv. Batman je pokořen, zlomen, zdrogován a zdiskreditován tajemnou organizací, nicméně to by nebyl Batman, kdyby i na tohle nebyl překvapený. Nechci vyzrazovat moc, stačí říct, že jde o dechberoucí dílo, naprosto oddané Batmanovskému mýtu a je vidět, jak moc Morrison Batmana zbožňuje a vzdává mu hold. Osobně můžu vyzdvihnout tempo komiksu, atmosféru přesně vybalancovanou mezi všemi verzemi Batmana a významnou práci s moderní psychologií. Českému vydání nejvíce ublížilo nesmyslné přeskočení prostřední knihy Černá rukavice a Předehra ke smrti. Čtenář u nás tedy dostal první a třetí část komplikovaného příběhu, zatímco druhá část naprosto chyběla.
Když jsem celý run četl poprvé, byl jsem samozřejmě zmatený, po druhé, po třetí a dál je to vše zcela jasné a perfektní, každý panel má své místo, vše do sebe zapadá. Je třeba trochu abstraktního myšlení, možná psychedelických zkušeností (třeba je to také důvod, proč toho Morrisona tolik žeru), každopádně je to skvělé.
Byla by chyba myslet si, že tady v tomhle celém díle jde o zápletky a rozuzlení. Není to klasické vyprávění příběhu, natož komiksového příběhu. Je to metaforické, psychonautické, hypnotické a je třeba si domýšlet události. Některé stránky jakoby chyběly, jako kdybychom nevěděli všechno, ale tušíme, že se to děje buď na pozadí, nebo nám to nebylo ukázáno. Paranoia nebo apofenie je zde velice nápomocná a umocňuje zážitek.
Četl jsem komentáře, kde lidi tvrdili, že některá rozuzlení jsou trapná, například, že: SPOILER -třeba bylo od začátku jasné, že je Jezebel Jet členkou Ruky- KONEC SPOILERU To je ovšem záměr. Morrison nám hází jeden klasický vyprávěčský prvek za druhým, béčkové postupy, různé komiksové obskurnosti, ale ty jsou jen podpůrnými mantinely hlubokého příběhu mířícího šíleným tempem k finální katarzi.
Když jsem celý run dočetl, zíral jsem s otevřenou pusou. Zapůsobilo to na mě. Po druhé jsem v tom viděl věci, které tam jsou ukryté, po třetí hledal všechny reference, přemýšlel o tom. Hlavně se k tomu vždy vracím rád, je to nejlepší Batman, jakého kdy, kdo napsal a je škoda nechat si takovou jízdu ujít. Morrison Vám to nenaservíruje na zlatým podnose, vy se do toho musíte dostat, ale stojí to za to. Vřele doporučuji.

Final Crisis je asi ten největší a nejsložitější komiksový špalek, do kterého jsem se kdy zatím pustil. Strávil jsem doslova hodiny čtením a louskáním nejen Krize samotné, ale i všeho, co jí předcházelo, souviselo s ní a následně navazovalo. Nejsem příliš zdatný angličtinář, proto jsem to bral i jako výzvu. Když jsem si poprvé přečetl Final Crisis, nerozuměl jsem. Absolutně ničemu. A to nemám na mysli tu angličtinu! Přesto jsem věděl, že je to určitě dokonalý, bombastický a jednotlivé části byly super, ale ve finále jsem netušil, která bije. Je to totiž složitý komiks, který vyžaduje velkou průpravu, znalost postav, pozadí, a i tak Vám všechno zaručeně nedojde, protože to Morrison píše jako kdyby zítra nebyl den a on to musí vše vychrlit najednou. Jeho vize byla jasná. Přinést ultimátní komiks, kde se proti sobě postaví dobro a zlo v jejich naprostých ekvivalentech, událost, která otřese celým Multivesmírem, přinese nové teorie jeho zrodu a zapojí kompletně celý panteon DC vesmíru. Povedlo se mu to? Samozřejmě, že ano. Povedlo se mě pochopit Final Crisis? Ano a dává to smysl. Ale popořadě.
Dal jsem se tedy do příprav. Koupil jsem si book (obyčejnou edici, k narozeninám si chci pořídit omnibus). Vygooglil jsem všechny možné reading ordery, co vše, potřebuju načíst a pustil se do toho. Samozřejmě je základem Crisis on Infinite Earths a New Gods od Kirbyho. New Gods jsem před čtením vynechal a přečetl si to později, při čtení Final Crisis mi to ale nevadilo, jelikož reálie New Gods jsou mi dobře známy. Potom tu máme Identity crisis, nezbytný stavební kámen pro Infinity Crisis, o kterých jsem psal výše! Pokračoval jsem skrz 52 a Seven Soldiers. Potom tu máme pár meziher, do nichž spadá např. Batman RIP a už jsme u samotného Final Crisis runu. Masivní Countdown to Final Crisis jsem vynechal, protože úplně každý, kdo to četl to hrozně shazuje, dokonce i někteří, co to sami psali, a i Morrison v Krizi spíš zalepoval vzniklé průsery, než že by na Countdown přímo navazoval. K Final Crisis patří ještě několik samostatných knih a one-shotů odehrávajících se během tohoto období a další 4 knihy přímo s označením Final Crisis: Aftermath. The return of Bruce Wayne a Multiversity se dají považovat také za pokračování. Materiálu k samotné Final Crisis je asi desetinásobně víc než knihy samotné, což je jedno z hlavních úskalí, celého komiksu.
Final Crisis je opět velice metatextuální. Tzn. dost se do popředí rve vztah příběhu, s čtenářem a realitou. Těžce se to vysvětluje, musíte to celé projít. Není to úplně překročení čtvrté zdi, jako známe např. u Deadpoola, kdy postava ví, že je v příběhu, je to spíš o metaforách a filozofii toho, co je realita, co je fantazie a co jsou příběhy. Do toho má Morrison spoustu co říct o superhrdinech jako takových. Zná je jako své boty, má je nastudované, zná historii a spolu s jeho brilantními scenáristickými dovednostmi toho všeho využívá, aby byla Final Crisis co nejvíce „mind-blowing“ čili vy si to přečtete a šrotuje Vám to v hlavě ještě týden.
Final Crisis je v pořadí třetí velká krize. Navazuje na klasickou osmdesátkovou Crisis on Infinite Earths a moderní sequel Infinite Crisis. Čili celá existence je v ohrožení, nebe je zbarveno do ruda a hrdinové se musí spojit a přijít na to, jak to zvrátit. Jak jsem říkal, Grant je velkým fanouškem Jacka Kirbyho a hlavně jeho Fourth World ságy a celá Krize nepřímo navazuje na New Gods, Forever People, Kamandiho atd. Nastíním zde děj, který je často dost nepřehledný, je složitý sám o sobě, natož na vysvětlení, ale o něm to úplně není, takže to bude stačit takto. Následují spoilery.
Na začátku nacházíme tělo mrtvého Oriona, syna Darkseida, obyvatele New Genesis, zastřeleného kulkou z Radionu, jediné látky schopné zabít bohy. Kulka byla vystřelená v budoucnosti a spolu s jeho tělem putovala napříč časem zpět. Vyšetřování se ujme Dan Turpin, detektiv z pera Jacka Kirbyho (můžeme znát například z animovaného seriálu Supermana) a poté i Justice League. Mezi New Gods, tedy obyvateli Kirbyho světů New genesis a Apokolips totiž došlo k finální válce, kdy dobro prohrálo a obyvatelé Apokolipsu spadli na Zem a vzali podobu lidských bytostí. To je popsané v knize Death of a New Gods od Jima Starlina, kterou je také potřeba načíst před Final Crisis. Jelikož v jejich sféře neexistuje čas v našem tradičním smyslu, jejich duše spadly zpět časem, kde se objevily poprvé už v událostech v Seven Soldiers. Darkseid se stal šéfem mafie ve svém Dark Side clubu, kde pořádal nelegální souboje s unesenými teen superhrdiny, vymýval dětem a hrdinům mozky a celkově se chystal na svůj mistrovský plán. Jeho cílem bylo uvolnit na zemi Anti-Life equation neboli rovnici anti-života, která dokazuje, že láska, dobro a život nemají smysl, pouze smrt, neexistence, zlo a zotročení je jediná možnost. Po této rovnici pátral už od svého vzniku v sedmdesátých letech a podařilo se mu to právě tady. Rovnice byla vypuštěna mezi obyvatele Země prostřednictvím internetu a komunikačních sítí a miliardy lidí podlehly zotročení. Stali se z nich takoví poslušní zombies, přisluhovači Darkseida. K tomu mu pomohlo stínové založení nové legie superzločinců pod vedením padoucha Libry a jejich největším kouskem bylo zavraždění Martian Manhuntera. Z vraždy Oriona je následně obviněn Green Lantern, Země se uzavírá do karantény na příkaz Strážců z OA. Darkseidovým přívržencům se povede vyšachovat Batmana, Supermana, Green Lanterna, Wonder Woman a všechny zásadní hrdiny ze hry.
Přesouváme se o několik měsíců vpřed a svět je na pokraji zkázy, hlavní hrdinové jsou pryč, Batman je uvězněn, využíván v továrně na masovou výrobu jeho klonů, Superman je v jiné dimenzi na misi zachránit Lois a zároveň s ní i celý Multivesmír, konfrontuje se s Mandrakkem, což je bývalý Monitor, hlídač Multivesmíru, který se stal upírem, a který ještě přijde na konci knihy, v momentě kdy nezbyde téměř nic z existence, aby zkonzumoval poslední zbytky. Poslední bašty odbojů se spojují proti nekončícím hordám lidí nakažených anti-životem. Na scénu se vrací Barry Allen alias Flash po pětadvaceti letech, co byl uvězněný ve Speed force a Batman umírá. To byly dva největší komerční taháky celé série. Závěr je epický a neméně komplikovaný. Věřím tomu, že i takto zásadní spoilery nestačí k úplné představě, protože tohle si člověk musí přečíst. Stačí když řeknu, že se konec odehrává v rozbitém časoprostoru, kdy nezbývá už téměř nic a někdo musí najít způsob, jak to celé zvrátit. A to je práce pro Supermana.
Ten děj je šílený! Musí to nejspíš vypadat jako naprostý blábol, protože jsem opravdu netušil, jak to pořádně popsat, odehrává se to v různých časech, realitách a tak podobně, ale určitě to dává smysl! Pokud chcete děj, doporučuji přečíst Wikipedii, nebo zkouknout nějaká videa na Youtube, kde to lidi popisují smysluplněji než já. Mým cílem nebylo úplně popsat děj.
Celá krize je naplněná nápady a idejemi. Některé momenty jsou strašně cool, mohutné a nedají se srovnat s ničím, co do té doby bylo k vidění v mainstreamovém komiksu. Meta přesah celého díla, který může být brán jako reflexe na komiksový průmysl, nebo vyprávění příběhů obecně je dechberoucí! Limbo, Monitoři a další prvky můžou fungovat jako alegorie na komiksový průmysl. Morrison si ukousl strašně veliké sousto a dokázal ho strávit! Nemyslím si, že složitost díla je zde přítomna naschvál. Ne, Morrison nám popisuje příběh, který se odehrává v jeho nejspíš polo-šíleném mozku a je úzce spjat s osmdesátiletou masivní historií jednoho komiksového vydavatelství a něco tak náročného nemůže být podáno jednoduše. Jisté je, že si Final Crisis přečtu ještě několikrát celou, najdu v tom nové věci a souvislosti a nepřestane mě udivovat. Jde o jeden z nejlepších superhrdinských komiksů. Vážně. Pokud máte slabost pro ultimátní hrozby, epické události a hyper nadsazený svět extrémně mocných bytostí v kontrastu s lidmi, pak je to přesně to, co chcete číst. Morrisonův přístup je podobný halucinogenům. Místo toho, abyste si ale vzali LSD, či houbičky a vydali se na trip, vezmete do ruky komiks, začtete se, ocitnete se v úplně jiném vesmíru, přijímáte zážitek a následný pocit z prožité zkušenosti je téměř podobný.
Musím také rozhodně vypíchnout kresbu. J. G. Jonese a Doug Mahnkeho, kteří předvádějí profesionální nadupanou kresbu, která je nabitá energií, zároveň atmosférou dusna a epičností. Takhle přesně nakreslený si představuji kvalitní, dospělý superhrdinský komiks!


Cosmic armor Superman neboli Tought Robot je nejen nejsilnější forma Supermana, ale i možná moje nejoblíbenější postava z celé Finální krize vůbec, přesto, že se objevil pouze ve dvou sešitech speciálu k Final Crisis: Superman Beyond 3D (ke komiksu byly přibalené 3D brýle a panely byly ve 3D), proto se o něm rozepíšu více.
Celé je to hodně nerdí, fajnšmekrovské a nadupané, ale abych to ve zkratce osvětlil, tak v průběhu Finální krize se Lois Lane vážně zranila při bombovém útoku na Daily planet, jehož cílem bylo odlákat Clarkovu pozornost od právě probíhajících Darkseidových plánů. Byla tak zraněná, že jí nepomohlo nic a při životě jí udržoval pouze Superman svojí rentgenovou tepelnou masáží srdce. V tom se zastavil čas a do děje vstoupila Zillo Vala, která požádala Supermana, aby jí pomohl na misi k záchraně existence. On za to chce lék pro Lois a za splnění mise ho má slíbený. Celý následující děj se odehrával mimo jejich vesmír v době mezi dvěma srdečními tepy Lois.
Oba dva tedy vyrazili pomocí žluté vesmírné ponorky jménem Ultima Thule napříč Multivesmírem, kde nabrali do týmu Supermany z různých alternativních vesmírů, takže nechyběl Captain Marvel (Shazam), nacistický Superman jménem Overman, zlý Superman - Ultraman, nebo robotický super inteligentní a těžce zdrogovaný Brainiac 5. Dorazili až do Limba, což je opuštěná skládka zapomenutých postav, poprvé představená v Animal Manovi (zde je hlavní metafyzický vrchol celé Final Crisis. Překračuje se čtvrtý rozměr, postavy si zde uvědomí, že jsou zároveň v příběhu, zároveň ve vesmíru, nabízí se zde mnoho otázek o tom, co jsme ve skutečnosti my, co je realita, je to taky příběh? Kdo to píše?).
Zilo Valla je členkou rasy 52 ochránců jménem Monitoři, kteří mají za úkol hlídat vesmír, kdy má každý na starost svůj. Vesmírů je tedy celkem 52 a nacházejí se uprostřed stroje nazvaného Orrery of worlds. Oni se nacházejí vně, v prostoru, kde čas, prostor a nám známé fyzikální veličiny znamenají úplně něco jiného. Jeden z prvních monitorů Dax Novu postavil zbraň mající ochránit celý tento obří Multivesmír před ultimátní hrozbou, jimž se později sám stal, když se proměnil v Mandrakka Dark monitora, upíra sajícího Bleed, což je esence, v níž je umístěn Multivesmír. Zlé jazyky tvrdí, že je Bleed metaforou tvůrčích nápadů a Monitoři jsou vlastně editoři vysávající je pro svůj zisk.
No a tady přichází na řadu tým Supermanů z různých vesmírů, kdy je jejich úkolem aktivovat právě tu nejsilnější zbraň na obranu Multivesmíru, což je Tought Robot, neboli Cosmic armor Superman vzniklý spojením různých alternativních verzí Supermana. Superman se tak ocitne v prostoru vně Multivesmíru, kde musí čelit Mandrakkovi. Cosmic armor Superman je tak nabouchaný schopnostmi, že cítí i čtenáře, co právě čte jeho příběh. Jeho schopnosti jsou neomezené, je vybaven tím, že je schopen čelit jakékoli hrozbě a přizpůsobit se jí. Vnímá úplně vše ve všech vesmírech do nejmenšího detailu. Je větší než cokoli jiného, co v rámci DC komiksového vesmíru existuje. Vnímá přítomnost Boha, neboli Presence. Morrison nám zde pravděpodobně chtěl vytvořit co nejsilnější možnou postavu a opravdu už dál zajít nešlo, aniž by porušil fundamentální zákony celého univerza.
Cosmic armor Superman se utkává s Mandrakkem, střílejí po sobě ultimátní paprsky z očí, když se mlátí, vybuchují galaxie, trvá to tak dlouho, že celé civilizace zanikají, jde o poslední zápas na konci příběhu celého světa. Superman vítězí, vrací se na zem s lékem pro Lois.
Grant Morrison to píše neskutečně epicky, i při pátém čtení mám husí kůži. Píše to zase složitě, úplně nabourá celou historii DC universa a předělá jí od začátku po konec. Kresba je neskutečná a celou dobu jenom civíte s otevřenou pusou. A to jsem nestihl popsat všechno, ten komiks je neskutečně nabouchaný! Přesto, že jde o nějakých padesát, šedesát stránek v rámci eventu. Kam se na tohle hrabou Star Wars, tohle je absolutní vrchol superhrdinského hardcore sci-fi žánru a po tomhle už Vás obyčejný nudný superhrdinský sci-fíčko jen tak neuspokojí.


Multiversity byl posledním dílem skládačky celé mé cesty Hyperkrizí. Opět originální a silný koncept, jehož jednotlivé fragmenty posunují hranice toho, čeho je komiks vůbec schopen. Hlavní zápletkou je opět záchrana Multivesmíru před padouchem, který je nepředstavitelně mocný (opět Morrison posouvá hranice toho, jak velké zlo může na hrdiny číhat), hlavním hrdinou je Nix Uotan zvaný Supersoudce známý již z Final Crisis a spolu s ním armáda superhrdinů z různých 52 alternativních vesmírů DC. Velice oblíbená je i mapa Multivesmíru, která se používá doposud i v různých jiných komiksech od DC, nebo na oficiálních stránkách DC a byla poprvé představena právě v této sérii.
Podobně jako u Seven Soldiers, i tady máme hlavní příběhovou linii ve dvou začínajících a ukončujících dílech a celý příběh je rozložen mezi zdánlivě nesouvisející jednotlivé části, ze kterých bych vypíchnul hlavně komiks Ultra, který je pravděpodobně nejvíce metatextuální komiks všech dob. Překročení čtvrtého rozměru je tady stěžejním motivem a pouhé čtení dělá čtenáře součástí celého příběhu, velice zajímavé a silné! Je to podobné interaktivní hře, kde se jako čtenář přímo angažujete v příběhu. Ten komiks si uvědomuje, že je komiks a že je čten právě námi. The Just je zase zajímavý tím, že se zde vyskytují dospělí potomci superhrdinů v utopii, kde zločin dávno neexistuje, protože byl vymýcen a více než superhrdinstvím se tihle mladí zabývají intrikami, mejdany a drby. Dále za zmínku stojí Pax Americana, což je doslovná parafráze na Watchmeny, potažmo na původní postavy z Charlton comics, kterými se Moore inspiroval. Nejen, že je to přímá odpověď na Watchmeny, zároveň je to nový koncept tvorby komiksového vyprávění. Ten komiks se dá číst z konce na začátek a pravděpodobně i dalšími způsoby. Panely jsou postaveny tak, že se dají číst obráceně, nejspíš i na přeskáčku a různým tempem, a přesto neustále příběh funguje. Stačila mi pouhá myšlenka toho, že se to čte různými směry, aby se mi zamotala hlava, natož abych to zkoušel číst různými směry, každopádně je to revoluční dílo a kdo se zajímá o komiksové hranice, zde byly posunuty. Ostatní příběhy série stojí také za pozornost, opět je každý díl inspirován něčím jiným a vyprávěn jinak.
Multiversity je dlouho očekávaný příspěvek pro DC comics, kde Morrison ustanovil řád a pravidla celého Multivesmíru na základě toho, co přinesli autoři před ním a celý ten vesmír stabilizoval zajímavých a poutavým příběhem.

Závěrem chci říct, že celá Hyperkrize je nejen kus kontinuity DC, ale také součást moderní komiksové historie a jako taková se už pravděpodobně nezopakuje. Stojí a padá na Morrisonově zápalu a genialitě, kterou nám všemi těmito komiksy dokazuje a zároveň můžeme vidět, jak mocné médium to je, jak vážně ho můžeme brát a co všechno dokáže. Když jeden člověk zvládne stvořit takovou gigantickou posloupnost v rámci jednoho vesmíru, je otázkou, co zvládne komiksový žánr ještě. Možností je nekonečno. Marvel a DC se můžou propojit, můžou vzniknout největší vesmíry v dosud známé historii vyprávění. Potenciál komiksu je široký a Morrison ho chce využít na maximum. Jeho komiksy nejsou pro každého, já osobně to považuju za takové síto pro (nechci říct náročné, ale v podstatě ano) čtenáře. Ti, kteří mají podobné věci rádi, si to musí zákonitě zamilovat a stát se Morrisonology a ti kteří nejsou zvyklí na obětování mnoha času a energie pro pochopení pouhých „elasťákovejch příběhů“ se tím stejně zabývat nebudou. Pokud si libujete v náročných, divných, psychedelických věcech, je tohle pro Vás. Morrison je zkrátka někdy moc geek i na nerdy. Přesto jsou jeho díla čtená, kriticky přijímaná a mají své místo v čele žánru jako takového.