Valčík s bílou holí

Valčík s bílou holí

Ve starým baráku na cikánským dvoře,
smyju špínu z dlaní vodou studenou, až prsty bolí.
Přes všechny ty čáry hluboké a slané jak milosrdné moře,
přes všechny ty čáry jsme čitelní, až sto řek
se vpije do tvých očí, přijdu s bílou holí.

Zatím mi lásko prosím říkej všechna ta slova,
nevím kam vedou Tvé kroky, nechám se vést.
Přes všechno Tvé mlčení, zítřejší znova a znova,
přes všechno Tvé mlčení, až zima nás schová
do tepla čtyř stěn na konci tvých gest.

Zas budeme tančit, Ty budeš krásná já se topit,
v dýmu Tvých cigaret, barových situací v moll.
Zbude pár drobných co nestačíme propít,
zbude pár drobných a rána co svlíkaj se pro klid,
duší čistých jak alkohol.

Dnešek neusne a možná ani zítřek nenastane,
stejně jako oni nám i my jim, budeme se smát.
Pro všechny mé písně, ale ty nikdy nedopsané,
pro všechny mé písně a hněv co nikdy nedovane,
tak by vát měl napořád..