Niagáry noblesy

Niagáry noblesy

Nemám cigáro,
došly mi a nový sem si nekoupil
Protože jsem plánoval dnes přestat
můj stopadesátej pokus letos
Čekal sem celej den než příde noc
protože noční poezie je jediná, která má smysl.

Ten obřad je proveditelný pouze teď
rozřežu hrdlo panenské kozy
Vypiju její krev smíchanou s heroinem
a pustím si video pitvy plic kuřáka.

Čas na psaní
v ich formě
Jsem odhalen až na kost
v době internetu
Sem se obnažil až do naha
znají mě, čtou moje myšlenky
Kamkoli přídu, cítím jejich pohledy
slyšeli už o všech mých sračkách,
Vídali moje excesy, byly u mě doma
vědí o mně všecko
Musel bych zemřít a znovu se narodit,
abych opět získal anonymitu.

Vědomě jsem porušil pravidla,
paranoia neznamená pouze to
Že nevěříte ostatním,
ale nelze věřit ani sobě
Svýmu vlastnímu úsudku.

Mozek je největší amatér
ztratil kontrolu nad sebou samým
Promlouvá ke mně
vylejvají se mu hormony a chemické tekutiny
Na všechny strany jak z rozlitého kafe
fikce se mísí s realitou
Sny s vědomím a příběhy se vzpomínkami
„Kámo zachraň mě,
sem jako v erekci a nevím, co s tím“
netuším, co odpovědět mozku
když to nevyřeší on,
já určitě ne.

Přistihl jsem sám sebe
jak nedýchám
A chytil sem ten okamžik
kdy tělo a vědomí usíná.


Jakoby se zjevil pan Morfeus
nad mou postelí
A pouhým dotekem vypnul mě
i moje vědomí.

„Ale do podvědomí jen tak nelze,
stojí to moc.“

Kolik jste ochotni dát,
za odpovědi?

A zdály se mi hrozné sny,
nechutné noční můry
David Lynch nemá páru co je melatonin
ale jeho filmy stejně žeru
No a viděl sem všechno
brutální a
Perverzní
a zvrácené
A plakal jsem, protože sem nechápal,
kde se to ve mně bere
a
Proč
?
Nejhorší byla velká obří kunda, na které rostli malí pinďouři.

A proč se všechna ta bolest nedá zastavit?
a musím jí posílat dál
Plnit ten zlomyslný plán
nenechat to v sobě
Nasrat to do chřtánu druhejm
v sobecké nevzdělané touze
Po porozumění.

No a ženský?
pche, tím bych hravě zvládl
Ukončit tuto tragikomedii
spíš nebyly, než byly
A kolik sem jich mohl mít
a kolik jich chtělo mě
A kolik jsem jich chtěl já
a kolikrát sem byl na rande
S dívkou, co sice byla ošklivá,
ale měla hezké srdce
A kolikrát jsem sjetej šukal přímo na parketě?
to ví jen Ony
Těch pár, o kterých sním
a na které vzpomínám,
Když je tma
a město je prázdné
A pouze já chráním svojí ulici pohledem z okna
pokuřuju cígo a vzpomínám
Na ty slečny, ženy, dívky
které prošly mým životem
Přesto mě minuly
a já jsem furt sám
A nemám na to vyřešit problémy světa,
fakt ne.