Poskrovnu

Může slunce předstírat svou vřelost
a kus dřeva v ohništi svou ohořelost?
Letokruhy vyválely kruhy v obilí
kam?
kam jsme se pozbyli?

Do ústaté úzkosti a hrudní tísně
radost je srdíčko na hřebci a hvězdička na klisně
nebo ta co ti právě spadla do oka
ne z nebe nebo z opadavé vánoční dekorace
ale z řas někoho blízkého
kdo dokáže se neodvracet

radost je zacloněný výhled
i zatajené přání
nevinné zaváhání
a
krása
mořského ďasa

Zavřeme oči
ať vidíme dál
rozbřesk své flakóny pootvíral
a svět všude kolem sebe provoněl
od stébel trav až po cesty a po koně
mluví jazykem jenž neunaví
a šumí jako les jak potoky jak splavy
má ladnost jelenů a laní
než mezi prsty lehce zmáčkne vánek
a uloží ho v dlaních

Tu malou pozornost pro horké hlavy.