Kostnice ve dřevníku

Celý den
spolu řežeme dříví
ruční pilou

Za plotem procházejí
lidé v džínech
nám ale plátěné kalhoty
a vytahaná trička
dodávají punc soudržnosti

Kolem hlavy nám létají
pruhované pošťačky
doručují milostná psaníčka
vykvetlých hlav

Kocháme se růžovým tělem
kamenného hlohu
který se dlouho nerozpadá
ani shořelý

Pile leze mezi zuby
bláto dřeva vrby
šeptá nám
o uších krále Midase

Zuby naší svěřenkyně
držíme na vodítku svého mlčení
pokorně k nim skláníme hlavu
jako pozůstalí

Zuby naší svěřenkyně
trpělivě procházejí
bohatými léty
i přečkanými zimami

Kovová, chladná zubatá
v našich rukou
se prořezává dubovým dřevem
prokousává nás pokojem
dubnového dne

Večer ještě zatopím

Kosti rozřezaných sousedů
spolykají kamna
budu se moci toulat
bílými nocemi
Tvého těla