procházka krajem» autor: blue |
citát:
"Stydět se za sebe, za svá osudová rozhodnutí v minulosti, za svou duši, nebo tělo, znamená postrádat lásku k sobě. Pokud nemáš rád sám sebe, nedokážeš se otevřít a opravdově milovat ty, na kterých ti záleží. Je to patový stav. Strnulost duše. A to velmi vyčerpává, přešlapuješ na místě a nemůžeš si řešit to, co si vyřešit potřebuješ. Nečekej na podněty lásky k sobě zvenčí. Buduj se sebou úplně nový vztah, jako by ses poprvé zamiloval a viděl tu bytost, kterou jsi .. a vždy jsi byl, úplně novýma očima. Je tak krásná, úžasná a jedinečná. S novým vztahem k sobě začni hned teď."
autor: Fb profil Shumavan
---
Tolik tváří Boha
.
.
.
sní
a milují
vždy sní
a vždy milují
jsou to boží děti..
jdeme cestou polní
v aleji stromů
a všude okolo na trávě
sedí ženy
v dlouhých bílých závojích z krajky
až po kolena
čekají snad na květy?
„Na co čekají pane?“
„..Až přijde jejich čas..“
tolik tváří Boha..
stromy a květy
zvířata
a nebe
a tváře Boha..
tisíce
co jdou rozeznít svá srdce..
jako zvony
jako velký zvon z bronzu
tahají za dlouhé provazy
zavěšených zvonů
vprostřed korun stromů
..snaží se..
s radostí ve tváři..
dýchají
a z jejich slz padá rosa
na zem
jdeme dál..
s orosenýma nohama
spolu s průvodcem..
který září
světlem z mědi
a ze zlata
.
.
.
"Stydět se za sebe, za svá osudová rozhodnutí v minulosti, za svou duši, nebo tělo, znamená postrádat lásku k sobě. Pokud nemáš rád sám sebe, nedokážeš se otevřít a opravdově milovat ty, na kterých ti záleží. Je to patový stav. Strnulost duše. A to velmi vyčerpává, přešlapuješ na místě a nemůžeš si řešit to, co si vyřešit potřebuješ. Nečekej na podněty lásky k sobě zvenčí. Buduj se sebou úplně nový vztah, jako by ses poprvé zamiloval a viděl tu bytost, kterou jsi .. a vždy jsi byl, úplně novýma očima. Je tak krásná, úžasná a jedinečná. S novým vztahem k sobě začni hned teď."
autor: Fb profil Shumavan
---
Tolik tváří Boha
.
.
.
sní
a milují
vždy sní
a vždy milují
jsou to boží děti..
jdeme cestou polní
v aleji stromů
a všude okolo na trávě
sedí ženy
v dlouhých bílých závojích z krajky
až po kolena
čekají snad na květy?
„Na co čekají pane?“
„..Až přijde jejich čas..“
tolik tváří Boha..
stromy a květy
zvířata
a nebe
a tváře Boha..
tisíce
co jdou rozeznít svá srdce..
jako zvony
jako velký zvon z bronzu
tahají za dlouhé provazy
zavěšených zvonů
vprostřed korun stromů
..snaží se..
s radostí ve tváři..
dýchají
a z jejich slz padá rosa
na zem
jdeme dál..
s orosenýma nohama
spolu s průvodcem..
který září
světlem z mědi
a ze zlata
.
.
.
Tipů: 3
» 18.08.21
» komentářů: 2
» čteno: 260(6)
» posláno: 0
» nahlásit
Předchozí: sbohem květům | Následující: rozhovor s Hančou