Průjezd V.

...v koloně
» autorka: xlps
Teplo? Tady? V noci? …
Zajímalo by mne, kdo tohle vymejšlí. Přesuny tohohle tady a tudy. Jediná cesta, která stojí za něco, jenže je jen jedna. Pro všechny. Zbytečný tím unavovat svoji mysl. Stejně jedu, my všichni. Máme naloženo, jsme jištěný. Jo, věřím našim. Co jiného mi zbejvá? Co Vám vlastně zbejvá než věřit? Musíte spolehnout na druhý. Samozřejmě na velení, no já spíš věřím na lidi. Přece těm, kdo jsou tady kolem je jasný, co vezem. Co se stane, když …tak dost, tyhle úvahy nikam nevedou.
Znovu v klidu. Převoz po týhle cestě. Nejlepší, nejdelší a jediná v týhle divný zemi, která spojuje, je jedno co a koho. Zkrátka jsme na ní. Ne jen já, celá kolona, jištění vpředu,´vzadu, středu, u nákladu a hlavně někde kolem je podpora. Naše, pevně věřím. Nevidím a to je nejspíš dobře, ale věřím. Střídání jednotlivejch úseků, kolikátej asi tenhle je. Končit bude nejspíš za tím ostrohem, tam zas další.
Je tu trochu podobný jako u nás v Nevadě. No, trochu ve smyslu množství srážek. U nás je to hezčí. I když místní by nejspíš nesouhlasili. Místní? Jaký vlastně jsou? Který? Ty co jsme s nima, nebo ty druhý? Prej pomoc, naše, no, pak je tu tedy dost těch, co o ni nestojej. Ale, co já vím. Tohle není moje starost, ani tomu vlastně nerozumím, nejspíš ani nechci.
Proč jsme tady? Myslíte v týhle pojízdný rakvi? Připadám si jak ve smutečním průvodu. Kdyby trefili Jacka… tak… No, nechám toho. Jo, já proč jsem tady? No, tak úplně ve zkratce – jsem tu přidělenej. V trochu delší verzi – byl jsem přidělenej k tomuhle transportu jako řidič specialista – že tohle neznáte? To nejspíš nikdo. To je… jsem tady, nejspíš tečka.
Původně? Tady? V armádě? Tak popořadě, ano. Jsem v ní pořád, tady jsme vlastně jen půjčený, nejspíš tak by se to dalo ve zkratce napsat. Jsem od USAF Pararescue týmu. Za volantem? No kličky a cesty rozkazů jsou nevyzpytatelný a úplně přesně – sedím vedle. Je ale pravda, že je to divná práce. Tohle.
Je tu ještě Jack a Tobby. Jo, to Vám dodá klidu a jistoty. Zdar týhle akce, proto jsme my v ní, kdyby, něco. Kdyby něco, tak po nás nezbude ani ten popel. Nevím, co a jak si kdo představuje, že bychom zachránili. Dodržujem´ předepsaný rozestupy, ale stačil by první a poslední. .. Nechám toho, tyhle úvahy jsou k ničemu.
Vzpomněl jsem si na Jacklin, jednou jsme se s klukama domluvili a půjčili svý kluky na cvičení – simulace záchrany dětí. Děti byly nadšený – transport do vrtulníku, přelety. Jo, neměli jsme pak klidnej týden, možná víc, naše drahé s námi nemluvily, nevařily...a tak vůbec. Nejsme ale nezodpovědný, přece si ochráníme svý vlastní děti na cvičení.
No, tohle není cvičení a …nejspíš to není dobrej příklad.
Rozkaz je, dopravit z bodu A do B. V případě nebezpečí, pokud možno, nechat vše na doprovodu, střídá se kolem celý trasy, nezasahovat, přepravovat za cenu co nejmenší ztráty. Tenhle dodatek se mi zdá i docela vtipnej. Luk točí volantem a já …Nebudu psát žádný scénaře.
Za pár týdnů mi to tady končí. Jedu domů. Na chvíli. Děti budou zase o kousek větší, žena nebude jen na display, jo bude to fajn. Kdybych si mohl objednat, tak žádný přírodní katastrofy u nás doma a minimum mezinárodních konfliktů tak nejmíň na 3 týdny. Není to moc? NE!
Tohle není cesta, to je fakt děsivý. Tady je to úplně otevřený, celý zleva volný. Nechci dělat paniku, ale támhle vlevo tak 400 m, dál, 300m toho vidím taky, co to je? Nevypadaj, že jsou to zrovna ti, kterým tu pomáháme. Upřímně? Jsou to ti druzí. Jenže? Nic, žádná akce? Viděj naše? A ti co? Proč je nevezmou? Rozkazy?
Miluju jistotu v nejistotě. Nechci děsit kluka u volantu, ale já jsem připravenej. Nevím, jaký tady hrajem hry, ale já bych nejraděj, kdyby to bylo bez nich. Jestli jsou naši nahoře, a to nejspíš jo, tak jsme skoro v palebný linii. Teda rozhodně těch, co jsou nejblíž cesty. Vzal bych je hned. Ale kluci zepředu je tam taky nechali. Tváříme se, že je nevidíme? Nevidím z tohohle vozítka pořádně nahoru. Nejspíš tam někde naši vážně jsou a je to taková královská hra.
Šachy nemám rád. Kdoví, jestli je ty místní vůbec uměj. Nejspíš uměj jiný věci a navíc jsou tu doma. Kdybych mohl, posouvám ty auta očima. Si tak někdy říkám, co já tu vlastně dělám? My všichni? No, velení to nejspíš ví. Bez diskuse. Transport je nutnej, my jsme tady.
Pokračujem.
Tipů: 1
» 06.07.21
» komentářů: 0
» čteno: 248(3)
» posláno: 0


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Mosty | Následující: Co všechno...

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.