Black & White
O velmi hořkém nápoji
» autor: M.A.Rek |
Černou labuť bílé uštípaly,
nebuď labuť, vždyť jsi přece bílá,
nebuď černou labuť, už je mrtvá,
ji neprobudíš, ač živa byla.
Bílou vránu černé uklovaly,
a to prý, že vrána k vráně sedá,
vrána vráně oči nevyklove,
až in memoriam pocta se dá.
Že neztratily se hvězdy bílé
v nočního nebe rozlité tuši,
a v bílém jasu černé svědomí
též neztratí se, zda někdo tuší?
nebuď labuť, vždyť jsi přece bílá,
nebuď černou labuť, už je mrtvá,
ji neprobudíš, ač živa byla.
Bílou vránu černé uklovaly,
a to prý, že vrána k vráně sedá,
vrána vráně oči nevyklove,
až in memoriam pocta se dá.
Že neztratily se hvězdy bílé
v nočního nebe rozlité tuši,
a v bílém jasu černé svědomí
též neztratí se, zda někdo tuší?
Tipů: 12
» 28.06.21
» komentářů: 2
» čteno: 314(8)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: "Verše" vokoberoucí
Předchozí: Sen VI. – Ut longo littera U | Následující: Rají?