Pod vánočními svícemi jírovců

Do mého zorného pole
vplouvají Tvé boky
vlní se při rejdování
mezi bójemi kavárenských stolků

Vnímám jemné vrnění
jak se výhybky přestavují
pouští Tě na první kolej
tekutého nádraží
mého srdce

Touha roste
jako nafukovaný horkovzdušný balón
vyplňuje prostor
mezi korunami jírovců
nedbá na zapálené svíce
jejich květenství

Skleněnky očí
návštěvníků kavárny
se upínají k našemu stolku
jako k důlku

Zvedáš jednu nazelenalou
povrch Ti zrcadlí
souhvězdí mého vesmíru
na klenbě balónu
jako v planetáriu

Skleněnky slábnou
až zůstává jen Tvá Jitřenka
Venuše vítající
vycházející lásku
zarudlou v obličeji

Jak slunce stoupá
v gondole se chvěje stolek
pokud se nechceme vznést
musíme ihned vystoupit!