U řek babylónských

Posadil jsem se k potůčku
Tvého mlčení
díval se do chladné vody
a na žluté, okrové a světle modré
dno

Seděl jsem dny, týdny, měsíce
odezíral ze rtů
co mi chceš říct

Poznával jsem písmena, slabiky a slova
sestavoval si
překladový slovník

Pověděla jsi mi
že nejdříve musím
poznat sám sebe

Až poznám
který z lidí jsem
mám zaklepat
dovolit se
a vstoupit

„Podle čeho mě poznáš?“
zeptal jsem se Tě
„Nebudeš už mě chtít,“
odpověděla jsi neznatelně

Běžel jsem za Tvými slovy
tvrdé kameny ze dna
je do vlnek
i do mé hlavy
vyrývaly znovu a znovu

Když jsme se po letech
náhodně setkali
přes kameny zubů
mi přeskákalo
už jen zabublání