Sebeprosby
O monologu či dialogu?
» autor: M.A.Rek |
Děd z nás,
toho mladíka
ve mne,
se ptá: Jak jsem to s tebou vůbec přežil?
Pro nás,
než vše skončí.
prosím,
můžeš nám ještě vlít trochu mládí do žil?
Babča zase,
tu dívku
v ní
prosí: můžeš mi dát trochu tvého pelu?
I mým byl,
když byla jsem tebou,
a ji viní:
Kam dala jsi oči,
ten mladík je děd, co stojí za starou belu.
My z nás,
ve dvou
snáz
dospějeme a dojdeme až k tichému
prý konci.
V touze být prvním,
sebe viníme
za tu sobeckost – umřít dřív – vůči druhému.
toho mladíka
ve mne,
se ptá: Jak jsem to s tebou vůbec přežil?
Pro nás,
než vše skončí.
prosím,
můžeš nám ještě vlít trochu mládí do žil?
Babča zase,
tu dívku
v ní
prosí: můžeš mi dát trochu tvého pelu?
I mým byl,
když byla jsem tebou,
a ji viní:
Kam dala jsi oči,
ten mladík je děd, co stojí za starou belu.
My z nás,
ve dvou
snáz
dospějeme a dojdeme až k tichému
prý konci.
V touze být prvním,
sebe viníme
za tu sobeckost – umřít dřív – vůči druhému.
Tipů: 8
» 01.06.21
» komentářů: 3
» čteno: 284(5)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: "Verše" vokoberoucí
Předchozí: Ti dva | Následující: Za-povězené & Ne-povězené