Ti dva

Ti dva,
jak tam v parku stáli.
pod lampou líbali se
v temnotě jejího nesvícení,
přesto sebou prosvícení
a nikam, s ničím nespěchali,
ti dva, co vášnivě líbali se.

Ti dva
na sebe pohleděli,
v tsunami ohledů
zář z očí se v jednu slila
za zorničkami cosi zapálila
temnotu v sobě prosvítili
ti dva, plni žhavých pohledů.

Ti dva
dotýkali se jemně
bříšky prstů i bříšky,
prsty se s prsty proplétaly,
doteky pálily, dlaně hřály,
propojeni omámeně,
ti dva, tichouncí jako myšky.

Ti dva,
jim nevadili ani nosy,
retem na ret přilípnuti,
slanou chuť slz štěstí
slíbávali z lící s něžností,
ze sna jim tokatinu tíkli kosi,
těm dvěma stále při chuti.

Ty dva
viděl jsem, a lekl se,
neb i na sebe jsem tam zřel,
jak já s ní, jsme se rozplývali,
a s nocí temnou jsme splývali,
až obraz ten navěky ztratil se,
a ty dva už nikdy nikdo neviděl.