Stýská se mi po slunci.

Je mi zima.
Země milá už je vzdálená.

Vlnky plují v mysli mé.
Načechrané a vzpomínkové.

Chová mě teď rodná zem.
I v ní šťastna jsem.

Jen více slunce
dala bych sem.

Vzpomínám,
když je chladný den.

Bylo dobře tam
téměř každý den.

Cítím to slunce hřát příjemně.
Po vzpomínkám šilhám
jasně a urputně.

Beru sílu, když jsem na dně.
Slunce je božské.

A tak i tady v Čechách
prosím o trochu slunce
a dám mu ovace.

Žádnému přeci
mrznout se nechce.

Mít slunce je jako
zažívat druhé vánoce.

Tak prosím, slunce,
hřej něžně a sladce,
nikoliv krátce.

Pokožka vítá Tě i v dálce.