Hvězdy prostořeké

Hvězdy prostořeké

Popadaly z nebe hvězdy prostořeké.
Bojím se co o mém bytí poví.
Třeba umlčím je vínem, třeba umlčím je brekem.
Co vlastně mohou vědět a co povědět, kdo ví?

Že soudný bývám pouze v sudé minuty.
Do kašen čůrám a z louží vodu piju.
Že pod tíhou slov nechci být ohnutý.
A v neděli ráno jsem rád, že vůbec žiju.

Že rum mi chutná hlavně za úsvitu.
Líbám prý krásně, ale málo řekl bych.
Andělům kusovky rozdávám jen tak ze soucitu.
Ať si dál klidně stojí u jiných.

Že lítost polknu i bez možnosti krás.
Kašpara dělám ve smutným triu.
Mlčím, když mluvit mám a mluvím zpitý pod obraz.
A v neděli ráno jsem rád, že vlastně žiju.

Když popadají z nebe hvězdy prostořeké,
bojím se co o mém bytí poví.
Nemlčí po víně. Ječí, křičí vztekem.
A já se stydím za to, co ví.