spásu, světlo, bledé tváře božstvo světu neukáže

v zahradní putyce spí
a všechny okna jsou zavřený
stráže na něj nemůžou
je to marný
to je fantazie
libuje si hrdina
píchnu ho do žeber
a shrábnu prachy
hrdinka upije vína
to nebude tak jednoduchý
kroužková zbroj chrastí
děti zvědavé okusujou vrbový klacek
matka přestala kojit
alchymista ve vedlejším baráku
kuje pandemii
on dál popotahuje

hrdina krouží kolem plácku
už několik týdnů nepršelo
studna na rynku vyschla
hrdinka je celá nesvá
a potí se
nikdo se nemodlí
jen strach se pozval na oběd

ještěr se nemotorně ožene
od šupiny se odrazí kopí
a svět je pořád stejný
jen
hrdina vypadá, že usnul na místě
jenže toho už nikdo
neprobudí


kdysi byla tmavá půlnoc
a měsíc
svítil pod mraky
objetí bylo to všechno
co sdíleli jsme já a ty


bazilišek
hrál jen mrtvýho brouka
věděl přesně o co tu kráčí
a svou nebohou oběť si
napíchl na ocas
byla to hloupá chyba
starosta pozval nováčky
a málo - jen dva
hrdinka zkoprněla na místě
od dnešního dne
se zaselo semínko
šílenství

a ještěr si odnáší kořist
do svého doupěte
prosvětleného
třpytem
zašlých sláv

za dva dny je veselka
včera se snesl déšť
tam kde nedávno leželo tělo
teď baculatý kořala
spí
v zahradní putyce