Jak se stonožky staly listonošky

Kryšpulinkystaréhrnky! Vykřikla stonožka Božka.

Tady píší, že pošta hledá větší počet listonošek a podrbala si obě tykadla na své moudré hlavě.

Co říkáš Agáto, hodily bychom se na takovou práci?

Určitě, moc ráda bych roznášela lesním zvířátkům dopisy a pohlednice. I náš název se moc hodí, jsme přece stonožky, a když před něj dáme slabiku -li, budeme listonošky, doplnila ji Božka.

A už spěchaly za třetí kamarádkou Žofkou s touto zprávou.

Žofce se nápad také líbil, ale pak povídá: Když budeme pořád chodit, zničíme si naše nohy.

Božka se znovu podrbala na tykadlech, a už to měla.

Holky! Chtělo by to ponožky!

Ale kde vezmeme takové množství ponožek? Zeptala se Agáta.

Přece si je upleteme, navrhla Božka, nejchytřejší stonožka.

Slunečný den je vyhnal z postelí a nemohly dospat. Rychle se nasnídaly, umyly si poctivě zoubky a už běžely do lesní galanterie koupit pletací jehlice a obrovské klubko vlny, během malé chvíle kutálely k Agátině domu. Bydlela nejblíže, v listí bukového stromu.

Žofka bydlela ve třetím patře v jeho kůře a Božka to měla nejdále, až u samé řeky pod kameny.

Když kouli dokutálely do domku, hned se pustily do pletení. Každá měla za úkol uplést sto ponožek.

Na každou nohu jednu. Božka se ještě pochlubila, že umí počítat a sto ponožek je padesát párů. Ale už byl čas ponožky si navléct.

Ale ouha! Na přední nohy to šlo a když chtěly dát ponožky na zadní, kroutily se u toho jako hadi.

Jelikož jejich tělo je dlouhé a ploché, nešlo ponožky navléci.

Božka povídá: Agáto, lehni si na záda a my ti budeme postupně ponožky nasazovat.

Agáta si lehla na záda a kamarádky ji nasadily ponožky.

Jak moc byly překvapené, že ze sto ponožek zůstalo ještě šest.

Agáto: Povídá Božka. Ty nemáš sto nohou, šest ponožek zůstalo, ty nebudeš stonožka.

Agáta začala bulit a chytrá Božka povídá: Neboj, to nebude jen tak, na to určitě příjdeme.

Když nasadily na všechny nohy ponožky Žofce, zůstaly ještě dvě.

Holky byly z této situace nešťastné a naposledy s velkou zvědavostí, jestli bude mít Božka sto nohou, začaly nasazovat ponožky Božce. A ta samá situace.

Božce zůstalo dokonce osm ponožek.

Seděly smutně a stále si jen říkaly, co se stalo, že už nejsou stonožky a nemají sto nohou.

Najednou někdo zaklepal a ve dveřích se objevila moudrá sova.

Kryšpulinkystaréhrnky, copak tady tak nešťastně sedíte?

Protože jsme zjistily, že nejsme stonožky. Ani jedna z nás nemá sto nohou, a vůbec nevíme, co jsme.

Řekla s pláčem Agáta.

Moudrá sova začala houkat hů, hů, hů , pak se začala smát a povídá: Kdybyste četli encyklopedii, dozvěděly byste se, že stonožka nemusí mít sto nohou a každá stonožka má jiný počet.

Některá má devadesát šest, některá devadesát dva a některá třeba jen šedesát.

U každé stonožky je to jinak.

Naparovala se tam moudrá sova, kolik toho z encyklopedie zná.

To bylo radosti, stonožky začaly pod listím tancovat a zpívat.

My jsme stonožky, upletly jsme si ponožky a budou z nás listonošky, la, la, lalala.