Začínám znovu žít

Ztracená bloudím po

klobouku jedovaté houby

vyžrané hmyzem

do kterého prší stíny

umlčených lží.

Popsané stránky minulosti

plují jako v cedníku

a přes něj hledím

na kus luxusního dřeva.



Teď tu sedím celá v černém

a přemýšlím

jakou barvou na ni malovat

myšlenky ze dna teorie lhostejnosti

se prochází

rozhozené v střepinách

poslušná nula hlavu otáčí

ve směru hodinových ručiček.

Jsou tam!

Milenky pláčou!

Ne, to naivita pláče

pro dokonalost božského těla

uvnitř pokřiveného

jako paragraf.



Oči se mi otevřely-

začínám znovu žít.