Výhřez střeva

Někdy se snažím jen neusnout,
někdy jen přivírám víčka,
někdy hladím slova,
co jsou mi tak blízká
a teď štěrbinou podvědomí zahlédla jsem choulostivou část tvého těla ledabyle
přehozeno přes kanape odpočinku,
přikryté medovým, háčkovaným sněním...
asi kvůli proudění vzduchu?
Jo, jo, důsledek probdělé noci,
kdy spánek nepřichází
asi zatoulal se v jiném srdci
vidím ve dne polonahé odstíny snu
ve svý hlavě raději tu siluetu
navždy hluboko do země zašlapu.