Vzpomínka

Člověk na čas ztratí i to poslední co má
a k modlitbám se vrátí až mu tma zazpívá.

No tak hudbo hrej,
ať tu nejsem sama
jen já a tma bolavá.
Plamen zhasíná
v nás dál už není
nezbyla nám síla
jsme poražení
do prázdných láhví od vína
dám krátké psaní
jak příběh končí,
jak začínal?
Už nikdo neví...
Na rám mé postele smutek uléhá
jak dlouho chce tu se mnou spát.

Vytržený list z paměti
nikdy nečíst, ZPÁTKY NELEPIT
nebylo by tání bez zimy.

Bolavá vzpomínkou ožívám
už nic nezměním
v šedé síni zpěv doznívá
nikdo tu není
jen v prázdné láhvi od vína
dál skryté je psaní
jak příběh končí, jak začínal?
Už nikdo neví.
Na rám mé postele smutek uléhá,
jak dlouho chce tu se mnou spát?
A něžně mě objímat.