Mlčeti zlato

Věta ve staccatu střel zasáhne cíle,
sotva se nadechnu a hubu otevřu,
slušnost a výchova je daleko na míle,
sebe se nepoznávám, když sprostotou vřu.

Pochvalu či lichotku hodlám vyslovit,
však slova mění se v urážek vichřici,
a věty již vyřčené nelze zastavit
pomluvy místo omluvy, již chci říci.

Místo ctnostných veršů jen jed ukapává,
a obraz na plátně vyvolá sklíčenost,
co vyřknu, úmysl dobrý podkopává,
nastal již čas k sebe umlčení – už dost!


Kdo slovem působí jen zármutek a bol,
potleskem nechť umlčen je jako žravý mol.


~
Někdy je dobré se na chvílu odmlčet...