ozvěnám...

v těch dávných dobách
bylo temné tekuté
bez hranic
se stíny a ohněm

poslední z počátků
dosud zní
pod ledovým příkrovem

pravoda

dotčená paprsky
odraženými z hvězd
nesena strunami vesmíru
s prvotním světlem

někdo ji ale rozťal ve dví
směřoval
tak aby se vznášela
jako usídlená vlaštovka
tam nahoře v oblacích
a zároveň dole
zvlněná Tiámat plná života

muži si rádi hrají
s nebezpečím a ostrými nástroji
moudrost byla zavalena
další počátek ještě nenastal

to co zůstává byla ona
dáma s jasnýma očima
a nejasným úsměvem
hladina dvou světů

nevstupuj do ní bez rozmyslu

tolik skalnatých ostrohů
útesů vyrytých děsem očí
s pověstmi o dívkách
co z nešťastné lásky skočily do vln
pro vysvobození
ukonejšit svá srdce
ze zoufalství

jen tys dokázala unést
tíhu jejich žalu
ve své náruči
ó Lorelai

zelené oči
kamenný drak
něco mechu na řasách
a hodně divných příběhů
o tom jak vyl vlk
a čas se vymazal