Vzpomínky

Moje chyby cestu našly,
ty přived si je k nim,
do svědomí by se nevešly,
chránil si to, co už vím.

Žádná pravda není,
když nechceš ji pomoci,
láska se mění,
pláč dlouho do noci.

Všechen ten prach,
co nechal si na mém srdci,
pomalu krach,
vloupal ses ke mně jako vlci.

Ta slova se nedají pochopit,
vzal si my moje smysly,
pravdu jen uchopit,
je hluboko v mé mysli.

Čekám jako slunce na den
a měníme svůj strach,
půjdu, uteču, ztratím se ven,
najdu to, co vzal si už prach.