Plamen v její mysli
Je to něco, co jsem napsala v 1:13 ráno, něco co jedna dívka schovává a snaží se to zhasnout.
» autorka: myšlenky Jako LiDi v KlEcI |
V jejích očích vidím záblesk
pláče a lhaní,
její slzy pomalu,
k zoufalství se klaní.
Dvířka co nezavřela,
pohltilo její duši,
stejné chyby dávno byly,
znovu přišly a ted ruší.
Může se tvářit,
že její láska ke všem stejně proudí,
úsměv ze strachu,
v myšlenkách svých bloudí.
Než uhasí ten žár,
co v jejím srdci schováva se,
najde tiché dno,
kde ptá se proč tak namáhá se.
Jak moc jí pálí
ten oheň co v rukou drží,
kdy vezme jej ten,
kdo na cestu jí mlží.
Dívka tiše v noci,
smutně na křesle sedí,
pocit který zahříval ji,
už tu dávno není.
pláče a lhaní,
její slzy pomalu,
k zoufalství se klaní.
Dvířka co nezavřela,
pohltilo její duši,
stejné chyby dávno byly,
znovu přišly a ted ruší.
Může se tvářit,
že její láska ke všem stejně proudí,
úsměv ze strachu,
v myšlenkách svých bloudí.
Než uhasí ten žár,
co v jejím srdci schováva se,
najde tiché dno,
kde ptá se proč tak namáhá se.
Jak moc jí pálí
ten oheň co v rukou drží,
kdy vezme jej ten,
kdo na cestu jí mlží.
Dívka tiše v noci,
smutně na křesle sedí,
pocit který zahříval ji,
už tu dávno není.
Tipů: 8
» 09.11.20
» komentářů: 3
» čteno: 352(11)
» posláno: 0
» nahlásit
» 09.11.2020 - 11:01
Ty chvíle mezi večerem a ránem,
ač spánek tolik, tolik chybí,
pro verše a poezii bývají darem,
když nočním bděním rezonují naše chyby...
ač spánek tolik, tolik chybí,
pro verše a poezii bývají darem,
když nočním bděním rezonují naše chyby...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: List z jeho poslední stránky | Následující: Vzpomínky