Svit Luny

Mýtina lesní
světu je skryta.
Svit luny stříbrné
zvolna tam dopadá.

Ševelí listí
lesem se nese,
směsice zvuků
noční chór snů.

Kmen co by lavice,
pařez co stůl.
Těch Luny paprsků
uloupit půl.

Pod mechem
v kapradí skryti.
Tam skřítci tiše
za svitu Luny spí.

Pak z paprsků Luny
Kov měsíční mají.
S paprsky slunce
spolu je ukovají.

Otěže koni stvoří,
i prsten draka.
Ta křídla dračí
byť všelijaká.

Měsíční koně
mýtinou běži.
Nad hlavou hvězdy
v očích Luny svit.

Na chvilku koně
měsíce polapit.
Hlavu tu svojí
na jeho položit.

V koni je moudro
vznešený klid.
Jen koně měsíční
na očích mít.

S Lunou i koňmi
tak v souladu být.
Koně pak na pastvu
ze sebe vypustit

Pod obé světů ....................Slunce a měsíc
žije stále kůň. .....................se zemí spjatí.
Za dne je v lesích ...............Oheň i mráz
v noci jde k oblakům. ........po věčný čas.

A skřítci v mechu .............. To Luny do dlaní
zlehýnka spí. .......... ..........uchopit tvář.
O koních, Luně ........ ..........Něžně jí pohladit
zlehýnka sní ............. .........stříbrný vlas.